Zbyněk Fiala: Ropa padá

Páteční cena 68,85 USD za barel texaské ropy je první reakcí na rozhodnutí OPEC ponechat těžební kvóty beze změny. V debatě zemí ropného kartelu nakonec převážil hlas Saúdské Arábie nesnižovat úroveň těžby, přestože ceny propadly pod hladinu nastavenou rokem 2011 a míří k drsnému roku 2009. Den na to jsme zaznamenali na panelu komoditních trhů agentury Bloomberg okamžitý pokles ceny texaské ropy WTI o 5,04 USD/b. Evropská ropa Brent, která bývá obvykle zhruba o pět procent dražší, stála v lednových futures 71,90 USD/b, což představuje denní pokles o necelé procento.

http://www.bloomberg.com/energy/

Cenová válka má několik zdrojů, každý si ji může vysvětlovat jinak. U nás se mluví o snaze snížit vliv Ruska a oslabit rozhodující zdroj jeho příjmů. Další zbraní této orientace má být dovoz zkapalněného břidličného plynu z USA (otázka však je, zda k němu vůbec dojde). Jiná interpretace poukazuje na obavu zemí Středního východu, zejména Saúdské Arábie, že masívní těžba amerických břidličných uhlovodíků ohrožuje jejich mezinárodní postavení, protože může vytlačit veškeré dovozy fosilních paliv do Spojených států. Válečné konflikty v Iráku či Libyi jakoby nevadily.

Uvidíme, kdo bude důsledky cenového masakru snášet líp. Viceprezident ruského Lukoilu Leonid Fedun se nechal podle agentury Bloomberg slyšet, že OPEC chce udržovat nízké ceny ropy až do roku 2016. Předpokládá, že do té doby vyčistí trh od americké konkurence, a potom ceny zvedne. „Dopadne to stejně jako s bublinou dot.com, nejsilnější hráči zůstanou a slabí padnou.“

Trh zatím stabilizují dva zajišťovací mechanismy. Řada amerických producentů si pojistila prodejní ceny na úrovni 90 dolarů za barel. Avšak až tyto kontrakty vyprší, potíže se dostaví. Na ruské straně zase zareagoval kurz rublu a začal znovu oslabovat. Znamená to, že domácí náklady ruské těžby budou i při klesající ceně ropy na světových trzích pokryty, dělníkům se zaplatí stejně rublů jako dřív, jen o něco slabších. Rusko tak může poklesu ceny odolávat bez vnitřních otřesů, ale jeho dovozci by se měli pomalu chystat na nejhorší.

Makroekonomové varují před dalším inflačním impulzem. Nejsilněji zní toto fňukání z Japonska. Dovedu si však představit konstruktivnější přístup k tomu, že jeden z klíčových ekonomických vstupů je levnější. Ušetřené peníze by měly být intenzivně věnovány na snižování závislosti na jakékoliv ropě, ať ruské, arabské či americké.

Není to poprvé, kdy ceny propadly hodně hluboko. V paměti jsou 90. léta, kdy cena barelu ropy opakovaně spadla pod 10 dolarů a dlouhodobě se držela pod 20 dolary za barel.

Pro nás je zajímavé zejména počáteční období před Válkou v Zálivu, kdy tehdejší ministr financí Václav Klaus prosadil kurz prudké devalvace koruny na 28 korun za dolar z obav z prudkého zdražení ropy na čtyřnásobek tehdejšího průměru. Bál se, že dovozy ropy za takovou cenu rozvrátí českou platební bilanci. Jenže tento výchozí předpoklad byl špatný. Koruna přesto dlouho zůstala na hluboce devalvované úrovni a usnadnila rozprodej národního majetku do zahraničí. Cena ropy pak začala stoupat až po roce 2000, po deseti letech nevídaného propadu. Nakonec v roce 2008 vystoupala desetkrát výše s maximem nad 150 dolarů za barel a zřejmě se stala jednou z příčin finanční a hospodářské krize Západu.

Z těchto výkyvů je zřejmé, že hlavní riziko ropy nespočívá v hladině, kterou cena zaujme, ale ve volatilitě. Jenže za volatilitou je skryto ještě další riziko. Nejde totiž jen o platební bilance, ale o to, zda dodávky vůbec budou dostupné. Pokud totiž nízké ceny ohrožují některého z producentů, začne se bránit nejprve jen snižováním vlastních nákladů, především zastavením drahého průzkumu a rozvoje nových ložisek. Až pak válka skončí, bude dlouho trvat, než se odstavení výrobci vzpamatují a ti zbylí budou mezitím ždímat odběratele tísněné absolutním nedostatkem suroviny. Připomíná to „prasečí cyklus“, kdy vysoké ceny masa vyvolají nadprodukci, spousta zásob se neprodá, řeší se to sníženým stavem selat – a za rok maso chybí.

Americký týdeník Bloomberg BusinessWeek nyní vydal sadu prognóz pro rok 2015 s kapitolou o energetice, ve které nechal nahlédnout do kalkulací případného vývozu plynu do Evropy. Je spojen s dokončením projektu na zkapalňování plynu Sabine Pass společnosti Cherniere Energy, který leží na pobřeží Mexického zálivu ve státě Louisiana a má být hotov na konci příštího roku. Projekt stál 12 miliard dolarů. Trochu se prodražil, protože původně byl budován jako dovozní, což se ukázalo být ranou vedle, když se americké ceny propadly na čtvrtinu.

Vyjdeme-li z letošní průměrné ceny zemního plynu v USA na úrovni 4,47 dolaru za mBTU (milion britských termálních jednotek nebo taky 0,293 MWh), může to dopadnout následovně. Terminál si přirazí 15 procent marže a k tomu poplatek 3,50 USD/mBTU za zkapalnění. Transport do Evropy má stát přes dolar, do Asie 3 dolary. Evropská cena by tak byla kolem 9,64 za mBTU, což by bylo o dolar méně než aktuální ruská na (málo využívaném) spotovém trhu. Tak se však počítalo před cenovou válkou, která může mnohé změnit.

Ostatně vládnou pochyby i o tom, zda případný vývoz amerických uhlovodíků do Evropy ceny sníží, nebo zvýší. Zatím je od roku 1970 zakázán zákonem. Bývalý ministr financí Larry Summers je přesvědčen, že vývoz může ceny snížit, neboť nabídka na mezinárodních trzích vzroste, ale poptávka se nezmění. Demokratický senátor Ed Markey, který se s ním na toto téma utkal, to vidí z opačného úhlu. Spojené státy stále dovážejí třetinu domácí spotřeby, stejně jako před 40 lety, kdy byl uzákoněn zákaz vývozu. Když se nyní tento zákaz uvolní, levná ropa se vyveze a drahá doveze. Vývozci vydělají a americká ekonomika utrpí.

http://www.businessweek.com/articles/2014-11-06/do-we-still-need-to-ban-u-dot-s-dot-oil-exports

Jak dlouho mohou američtí těžaři cenovou válku ustát, posuzuje šéf největší společnosti těžící z klíčového pole Bakken v Severní Dakotě a Montaně. Připomíná, že není správné spojovat nové možnosti těžařů jen v novém zdroji z břidlice a písků. Klíčová je nová technologie horizontálních vrtů, která umožňuje lépe využít i klasická ložiska. Tato technologie zatím není využívána ani v Saúdské Arábii, ani v Rusku. Harold Hamm, předseda a CEO společnosti Continental Resources soudí, že nynější pokles ceny bude vyvážen rostoucí poptávku. Počítá s tím, že při poklesu na cenu 85 USD/b prodá o půl milionu barelů víc.

Trh ho však předběhl, jak je vidět. Už je pod 70 dolary za barel. V Bakken však prý lze těžit ještě při 50 dolarech za barel (což je cena z roku 2009). Continental Resources už vyvážejí denně 4 miliony barelů rafinovaných produktů, tedy benzínu, motorové nafty a leteckého kerosinu. To se smí, jen ropa ne. Pokud jde o americkou těžbu, cizinci by se k tomu podle Hamma pouštět neměli. V tuto chvíli americké společnosti obsluhují 96 procent studní a produkují 95 procent zemního plynu a 85 procent ropy v USA.

Reakci na snahu prezidenta Baracka Obamy dosáhnout snížení uhlíkových emisí v USA, třeba i proti vůli Kongresu, za využití Zákona o čistém ovzduší z roku 1970, jsem v těchto analýzách nenašel.