Jiří Vyvadil: Tak Putina se Ti zachtělo porazit, Erdogane?

   Nesporně jsme na Středním východě svědkem změn, které, ač se zdají být vyvolány aktuálními činy, jsou převážně důsledkem setrvačných procesů uplynulých několika let.

   Z kusých i vzájemně si odporujících si informací se jako obvykle snažím vypozorovat cosi, co by mohlo být trendem, popř. nezřetelnou ale nevratnou změnou strategické situace, a  odlišit to od toho, co je jen "folklór" nebo médiím určený balast. 

   V poslední době se mi zdá, že vývoj potvrzuje mé přesvědčení o nenápadné změně strategické situace (změny strategické pozice jednotlivých aktérů) vlivem trendu "prošpikování Středního východu protivzdušnými systémy (S-300,Patriot,S-400, Davidův prak, Iron Dome" v rukách různých subjktů), který vede k nejistotě potenciálních i skutečných iniciátorů náhlých útoků na cilová území. V důsledku toho jsou nuceni k velké opatrnosti, omezenému pozemnímu manévrování či lavírování, složitější přípravě či vyjednávání, taktizování ("krytí" vojenských letadel civilními cíli nebo útoky na nízko letící cíle, třeba vrtulníky v hluchých místech PVO), změny strategie s využitím inovací(větší úloha dronů a jejich větší technická rozmanitost).( viz můj komentář k článku pana Vyvadila http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/ukrajinu-nelze-zachranit-ale-lze-zmirnit-bolesti-jejiho-propadu).

   Usuzuji z toho, že Střední východ je - úzce nahlíženo z hlediska pravděpodobnosti velkých konfliktů s masivní podporou letectva - bezpečnější.

   Za těchto okolností by také zasloužil hlubší analýzu ruský přístup, který se vyznačuje systematickým úsilím zvyšovat váhu jakýchkoliv jednání před vojenským řešením (a přitom promyšlenými vojenskými akcemi neváhat posouvat výchozí status quo pro jednání co nejvíce ve svůj prospěch), se silnou snahou na těchto jednáních "narýsovat" fyzicky i vlivově jasné linie, snahou na těchto liniích trvat a vyžadovat to od všech zůčastněných. To činí Rusko spolu s tlakem na všechny aktéry, aby deklarovali a přihlásili se k tomu, kdo jsou a kde působí jejich chráněnci,  neúčastníky jednání postavit mimo ochranu, atd., hybatelem dění. Tím také nutí Rusko zúčastněné k jisté "spolupráci".

    Záměrně vynechávám přístup americký. Je pro mne obtížněji pochopitelný, jak jeho střednědobý záměr, tak i taktika. Nemluvě o tom, že tweeetové odchody a souběžně probíhající virtuální příchody (nazval bych to spíše pojmem "Brownův pohyb" kolem vývěrů ropy) amerických sil do toho vnáší tu brzdící, komplikující vliv, jinde  šanci k urychlení jiných procesů(nemyslím, že jde vždy jen o cílený vliv).

    Nicméně na pozadí této nenápadné změny strategické situace zaujal moji pozornost problém zátěže procesů "nadbytečnými zdroji". Je jednodušší bojovníka vycvičit, vybavit, nasadit do boje, logisticky zabezpečit systém jeho působení v požadovaném směru pro stanovený účel než toto vše "vyzmizíkovat".

   Takže, zkrátka a dobře, ač mediální pozornost je věnována hlavně "úprchlíkům", podstatnější vliv na udržitelnost či nový vývoj situace na Středním východě mají počty, výzbroj a nadbytečnost či nedostatek "nezaměstnaných" "bojovníků", ať již suverénních či řízených, místních či importovaných. Parafrázovanými slovy klasika: "Kam s nimi?" či dokonce "Co s nimi?".

    V této souvislosti, se mi mimoděk vybavuje čítankový příklad z naší vlastní historie z doby předlipanské, kdy - jak se dovídáme z úst historiků či klasiků beletrie (srv. Václav Exner - Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad)  - byla podobná situace. Tehdy také únava z válek a touha po míru byly silné i ze strany toho, komu to až doposud vyhovalo. A pak byly překážkou míru bez ohledu na sílu či zásluhy tzv. "...vojska polem pracující...", které bylo třeba zaměstnat, (dočasně třeba spanilými jízdami do okolních zemí) nebo jakkoliv jinak odstranit z cesty kompromisním ujednáním o přerozdělení moci.

   Dnes je podstata tohoto problému zhruba stejná. President Erdogan sice něco málo "odklidil" do Libye, Američané "své" Kurdy ponechali napospas a zřekli se blíže nespecifikovaných závazků, jiní aktéři mají možnost omezený a vybraný počet bojovníků rozptýlit tam, kde není prostor pro masivní ohrožení (nákazu) okolí či dokonce jsou bojovníci  použitelní pro jiné "úkoly" (nemluvě o tom, že s nenapravitelnými bojovníky se jedná jako s nechtěnými vězni či odsouzenci...).

    Stále však v oblasti zůstává mnoho "bojovníků"  bez budoucnosti. V použitelném stavu je může udržovat jen ideologická krmě nebo relativně tučný žold nebo pokračování minimální bojové činnosti. Soudím, že teprve až bude vyřešen tento palčivý problém (kdy nástroje-pomocníci se změnili v zátěž), dojde i ke změně politických priorit aktérů a k finální trvaleji platné dohodě.

   Ve prospěch urovnání poměrů, podmíněného snižováním zátěže "nadbytečných bojovníků" hraje také čas a atraktivní ekonomické aktivity v oblasti. Času však všichni aktéři mají porůznu a tempo, jak vidno, diktuje Rusko. Občas - jakkoliv srovnání s šachovou simultánkou kulhá na obě nohy - někdo, komu toto tempo nevyhovuje, činí vynucené tahy (tj. takové. které by normálně nedělal, ale je prostě na tahu, takže musí něco udělat; příkladů by se našlo povícero) .

   Mám dojem, že současná situace (nikoho z centra dění) nenutí ke spěchu a to ani k avizovaným možným jednáním (kromě Turecka).  Domnívají se patrně, že něco vyřeší čas a něco vyřeší zesílené (s likvidačním posláním, zdá se) boje, což přinese další posun v otázce "Kam s nimi". Tato jednání mají ovšem jen jeden předvídatelný efekt. Nikdo, kdo se jich zúčastní, neučiní tak, aniž by prosadil své zájmy - a to úměrně své pozici. A ti, kteří se nezúčastní (tj. nemají dobrou pozici nebo nechtějí povolit prosazení jiných zájmů) mohou jedině ztratit. Zdá se, že právě proto ti dobře informovaní vyčkávají.