Rakousko si připomíná osmdesát let od anšlusu

Bezpečnostní evropský systém se zhroutil a otevřel cestu k Mnichovské dohodě. Nebylo náhodou, že přesně za rok l5.března 1939 vyhlásil Hitler v Praze Protektorát jako další součást své Říše. Následně nechal Hitler vymazat jméno Rakouska z evropské mapy Zákonem o Východní Marce 1.května téhož roku a proměnit je v „dunajské a alpské říšské župy“. Za pět měsíců poté vypukla přepadením Polska Druhá světová válka, která po šesti letech zanechala část Evropy v troskách a desítky milionů mrtvých.

Válka a nacistický teror si vyžádal na Rakousku 380tisíc mrtvých obětí, z toho 247tisíc příslušníků Wehrmachtu a zbraní SS, 65.500 zavražděných Židů, 8tisíc Romů a 2.700 popravených odpůrců režimu. Dalších 35tisíc občanů zahynulo v důsledku vojenských operací a leteckým bombardováním. Během nacistického režimu 140tisíc židovských občanů bylo zavlečeno nebo se jim podařilo uprchnout a již se zpět do své vlasti nevrátili.

Temnou stránkou anšlusu byla však aktivní účast části obyvatelstva na nacistických zločinech. Řada válečných zločinců jako Adolf Eichmann, Heydrichův nástupce Ernst Kaltenbrunner, masový vrah Odilo Globocnik a další byli rodilí Rakušané. Ačkoliv obyvatelstvo Rakouska činilo pouhých osm procent v Hitlerově říši 14 procent tvořilo jednotky SS, 40 procent dozorů koncentračních táborů a 70procent Eichmannova štábu, který prováděl tzv. „konečné řešení židovské otázky“.Na území byl i systém koncentračních táborů Mauthausen a Gusen kde za nelidských podmínek otrocké práce zahynula na 100tisíc vězňů.

Rakousko ještě během války bylo v roce 1943 v moskevské deklaraci označeno za první oběť nacistické Říše a garantováno jeho poválečné obnovení. Tato dohoda byla dodržena a v roce 1955 ji opustili vítězné okupační mocnosti a stala se neutrální suverénní demokratickou zemí, která je členem Evropské unie.

S napětím se očekávalo jaký postoj zaujme nyní k historii nová koaliční vláda lidovců a především pravicově populistických Svobodných. U příležitosti výročí anšlusu se konalo ve vídeňském Hofburgu shromáždění . Spolkový prezident Alexander Van der Bellen poukázal, že Rakousko nebylo jen obětí, ale že má též spoluodpovědnost za nacistické zločiny kterých se její občané dopustili. Rovněž spolkový kancléř Sebastian Kurz prohlásil, že Rakousko se dlouhou dobu vydávalo za nacistickou oběť. Mnoho lidí však nacistický systém podporovalo. Při při příležitosti se vláda dohodla na vybudování pamětní zdi ve Vídni, která připomene jmenovitě 66tisíc zavražděných rakouských Židů a evropských obětí šoa. Vicekancléř a šéf Svobodných Heinz-Christian Strache prohlásil, že připomenutí vražd židovských spoluobčanů musí být stálým mementem pro Rakušany.

Komentátoři poukazují, že k zakládajícím členům jím vedené strany Svobodných však stále patří staří nacisté, kteří sice slovně odsuzují rasismus a antisemitismus. Uvnitř strany jsou ale silné proudy, zejména členů buršácké organizace, kteří stále považují že Rakousko má velkoněmeckou identitu. Nedávno to vyvolalo skandál kolem vysokého stranického funkcionáře Landbauera ve spojení s antisemitským zpěvníkem zlehčující vraždění Židů. Musel proto přerušit členství ve straně Svobodných a vláda přislíbila rozpustit kontroverzní bratrstvo Germania, který jej publikoval. Verše jako "Přidejte plyn... můžeme to dotáhnout na sedm milionů," a další zde zveřejněné písně oslavují SS a nacistické výsadkáře, kteří se dopustili válečných zločinů v Řecku.

Richard Seemann