Švýcarsko vzpomíná 100. výročí generální stávky

seeman svycarsko
12.11.2018 09:03
Na pozadí vzpomínek na konec První světové války zaniká, že uplynulo též 100let kdy Švýcarsko bylo na pokraji občanské války. Proto letos si rozsáhle připomíná, že v listopadu 1918 se ocitlo v nejhlubší politické krizi ve svých dějinách. Přesto že se jako neutrální stát válečných událostí přímo neúčastnilo, ale postavení pracujících se dostalo do kritické situace. Šlo o největší krizi po zřízení švýcarské konfederace roku 1848.

Od začátku 20. století ve Švýcarsku vládlo velké napětí ve společnosti mezi buržoasním blokem a sociálními demokraty. Ta především kritizovala vládnoucí třídu z odpovědnosti za vysoké ceny potravin a nízké mzdy pro pracující. Právem se proto obávala levicového převratu, který vznikal koncem světové války v Rusku a dalších evropských zemích. Zákonitě tak v listopadu 1918 vypukla ve Švýcarsku největší masová stávka v dosavadních jejich dějinách, která vyvrcholila zejména po uzavření válečného příměří 11. listopadu 1918. V tomto týdnu od 7. do 14. listopadu na čtvrt milionu dělnic následovalo výzvy Olternerovského akčního komitétu a vstoupilo do generální stávky. Žádaly mimo jiné osmihodinovou pracovní dobu, volební právo, sociální zabezpečení ve stáří a invaliditě. Stávka byla sice přerušena v důsledku masivního nasazení stotisícové armády, ale přesto především díky sociálně demokratické straně se podařilo v následné době postupně prosazovat pokrok v pracovních podmínkách, sociální problematice a politické participaci.

Jejich zavádění však bylo postupné a trvalo ještě desetiletí, ale generální stávka je odstartovala. V roce 1920 byla zavedena osmihodinová pracovní doba, když před tím bylo uzákoněno rovné hlasovací právo. Žen se však netýkalo a ty se jej dočkaly teprve v roce 1971 po velkých demonstracích, které jim v šedesátých letech předcházely. Teprve v roce 1943 se dostal do spolkové rady – vlády první sociální demokrat.

Ohledně generální stávky v roce 1918 se však stále střetává pravá a levá část politické společnosti. Nikoliv s cílem ji však relatizovat, ale obě strany se vydávají za její vítěze. Zejména armáda, měšťácký a selský blok se představují jako za zachránci spřísahaneckého státu. Jejich hlavním mluvčím je ideový představitel Švýcarské lidové strany SVP krajně pravicový politik Christoph Blocher, který označuje tehdejšího dělnického vůdce Roberta Grimma za „bolševického agitátora“.

Přední sociálně demokratická politička Simoneta Sommaruga ve svém vystoupení k 100. výročí generální stávky vysoce však vyzdvihla její význam pro modernizaci švýcarské společnosti. Zdůraznila, že mezi hlavními tehdejšími požadavky byla i rovnoprávnost žen a jejich úloha při výchově dětí. Bylo třeba ještě několika generací, aby byla odstraněna jejich diskriminace a nerovnoprávnost ve společnosti. Podle jejího názoru však i dnes nebylo dosaženo plné rovnosti mezi mužem a ženou. Předseda Švýcarského odborového svazu SGB Paul Rechsteiner poukázal, že právě generální stávka vedla k výstavbě moderního sociálního státu. To umožnilo alpskému souručenství různých národů zařadit se mezi vyspělé evropské země i když musí dále usilovat o plném naplnění zásad sociálně tržní společnosti.

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.