Merkelová 15 let kancléřkou

24.11.2020 10:28
Nejen německé sdělovací prostředky si připomínají, že před patnácti léty se stala Angela Merkelová první spolkovou kancléřkou sjednoceného Německa. Bylo to poprvé, co v čele německé vlády stála žena, která navíc během své působnosti zavedla nové standardy politikou malých kroků. Tento stoicismus vyvolává často mučivě dlouhé čekání v politických kruzích - po nepřicházejícím velkém gestu a tvrdých výrocích.

Tento způsob vládnutí přinesl však zemi nejen stabilitu, a to i po mnoha krizích posledních let, od finanční, bankovní s euro, po uprchlickou až po současnou koronavirovou epidemii. Stala se mistrem obratů, které byly pro křesťanskodemokratického kancléře naprosto nečekané, jako například opuštění jaderné energie. Stala se tak příkladem pro-online styl spolehlivého vládního jednání. Komentátoři ji často obviňovali z toho, že nemá vizi a až příliš málo pochyb i velkých myšlenek. V době, kdy rozzlobení lidé jako Trump a Johnson, stejně jako Putin a Erdoğan, mohou vyvolat mezinárodní krizi, její pevná klidná ruka je velkou výhodou pro zemi s tolika vnějšími hranicemi a vysokou závislostí na vývozu, konstatují ovšem kladně komentátoři a političtí pozorovatelé .

Italské noviny „Corriere della Sera“ trefně uvedly, že Angela Merkelová prosadila za 15 let svého vládnutí zrovnoprávnění žen zavedením závazných kvót ve správních radách německých společností. "Jedná se o historický bod obratu, který změnil tvář rýnského kapitalismu, kterému vždy dominovali muži." napsal tento světově uznávaný deník. Merkelová se chovala jako vrátník pro ostatní ženy, vtipně poznamenal jeden komentátor. Její poselství pod heslem „Dokážete to!“ mladým ženám a dívkám usnadnilo návrat od kuchyňské práce a péče o děti. Ve straně, které předsedala vydláždila pro matku sedmi dětí Ursulu von der Leyenovou nejprve cestu šéfovat ministerstvu obrany a nyní celé Evropské unii. Annegret Kramp-Karrenbauerovou přivedla od generální sekretářky CDU na uvolněné místo spolkové ministryně obrany. Nastaly v tomto směru přímo revoluční změny i v zemích, kde rovnoprávnost žen byla nastolena až na sklonku minulého století, jako ve Švýcarsku, kde stojí v jejím čele žena a nyní také v Rakousku, kde tvoří nadpoloviční většinu ve spolkové vládě. To se nyní projevilo i ve Spojených státech, kde žena se poprvé v jejich dějinách stala viceprezidentkou.

Za patnáct let tak se stala nejprve jako „Kohlova dívka“ „matkou“ osmdesátimilionové národa a sdělovacími prostředky pak korunována nejmocnější ženou na světě. Dopisovatel agentury Reuters Andreas Rinke, který pečlivě sleduje Merkelovou od jejího nástupu do funkce, potvrzuje její velký závazek k rovným právům. „Na cestách do zahraničí se opakovaně snažila soustředit na ženy,“ říká Rinke. Například v Saúdské Arábii Merkelová navštívila první ženskou univerzitu a v Nigeru útočiště žen. Nebo požádala mladé jihokorejské studentky, aby šly do politiky. Merkelová je přesvědčena, že lépe fungují společnosti, ve kterých mají ženy co říci - toto krédo sleduje doma i v zahraničí.

V praktické politice ve vedoucí skupině Merkelové v kancléřství jsou zastoupeny obě pohlaví, protože, jak říká Rinke, nerozlišuje mezi nimi. Vedoucí její kancléřské kanceláře je Beate Baumannová, vedoucí plánování Eva Christiansenová. Na druhé straně jejím mluvčím je Steffen Seibert, stejně jako vedoucí oddělení jsou většinou muži. Dnes na konci svého funkčního období jedná Merkelová ještě svobodněji. Se vším - v politice s koronou nebo s rovností. Paritu ve všech oblastech nazývá „logickou“. Skutečnost, že dnes tomu tak je nejen v Německu, ale postupně se prosazuje v celém světě souvisí s Merkelovou, uzavírají své úvahy sdělovací prostředky na konci její kancléřské éry.

 

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.