Josef Gruber a Obzor národohospodářský II.

Obecnější tendence

Časopis Obzor národohospodářský vycházel po celou dobu s podtitulem Časopis věnovaný otázkám národohospodářským a sociálně-politickým (respektive sociálně politickým od r. 1939) jako orgán Jednoty ku  (k) povzbuzení průmyslu v Čechách (do 47. ročníku), pak Jednoty k povzbuzení průmyslu a řemesla. Od svého počátku byl také orgánem Vývozního spolku pro Čechy, Moravu a Slezsko až do r. 1921 (od r. 1919 Vývozního spolku pro Československou republiku v Praze). Od r. 1947 časopis byl též orgánem České společnosti národohospodářské. Od svého druhého ročníku vycházel časopis až do r. 1918 s podporou České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze, od r. 1919 pak s podporou České Akademie věd a umění v Praze. V letech 1922 - 1924 vycházel časopis též s podporu Ministerstva školství a národní osvěty v Praze. Předplatné na první rok činilo 6 zlatých i s poštovným, v druhém roce bylo sníženo na 4 zlaté, poštovné činilo 50 krejcarů, tedy poštou 4.50 zlatých, předplatné na půl roku 2 zlaté, poštou 2.25 zlatých. Pro zajímavost:  Z dnešního hlediska se uvádí, že 1 zlatý rovná se 260 Kč. Podle jiného způsobu výpočtu s ohledem na výdělky a ceny se interval má pohybovat mezi100 až 520 Kč. 1 rakouská koruna se má rovnat zhruba 130 Kč. 

Od r. 1897 do r. 1940 členům Jednoty průmyslové byl časopis zasílán zdarma. V roce 1928 se čtenáři mohli dozvědět, že předplatné na 11 čísel o celkovém rozsahu 884 stram bylo zvýšeno na 75 Kč (jednotlivé číslo 7 Kč) oproti minulým rokům pro značné rozšíření a obohacení. V r. 1931 předplatné do Československa, Polska a Rakouska činilo 75 Kč, do Argentiny, Belgie, Bulharska, Estonska, Francie, Lotyšska, Maďarska, Německa, Nizozemí, Portugalska, Rumunska, S.S.S.R.  a Švýcarska 90 Kč. Do ostatní ciziny 110 Kč. Jako paradox lze uvést, že i když se v následujících letech rozsah časopisu zmenšoval, tak cena až do r. 1939 se nezměnila.

Podle oznámení ve 3. čísle 44 ročníku předplatné včetně porta a obalu na celý rok činilo 75 K do Česko-Slovenska (od 10. čísla do Protektorátu Čechy a Morava), Jugoslávie a Polska 75 K. Do Argentiny, Belgie, Bulharska, Estonska, Francie Lotyšska, Maďarska, Německa, Nizozemí, Portugalska, Rumunska, S.S.S.R. a Švýcarska 90 K. do ostatní ciziny 110 K. Jednotlivá čísla bylo možné koupit za  7 K a bylo možné je obdržet v administrativě, u knihkupců neb v kiosku v Praze II, Lüzowova 3. Podle oznámení na podzim r. 1947 předplatné časopisu o rozsahu 483 stránek včetně poštovného činilo ročně 250 Kčs, pololetně 130,-Kčs, jednotlivé sešity bylo možné koupit za 28,- Kčs.

V r. 1953 budou muset čtenáři za čtyři čísla časopisu Politická ekonomie o celkovém rozsahu 304 stran zaplatit 24 Kčs. V r. 1967 předplatné za 12 čísel Politické ekonomie v rozsahu 1140 stran činilo 54 Kč (6 dolarů, 2,3,0 GBG). V r. 1979 předplatné za 12 čísel Politické ekonomie o rozsahu 1344 stran bylo určeno ve výši 84 Kčs. Do zahraničí byla Politická ekonomie exportována za cenu 100,- Dutsch Glds. Zatímco rozsah a cena  pro domácí čtenáře se v dalších letech neměnily, tak pro zahraniční čtenáře se cena každoročně zvyšovala  do r. 1981 na 118,- Dutsch Glds, pro r. 1982 je uváděna cena ve výši 120, - DM, která se zase postupně zvyšuje v dalších letech až na cenu 177, - DM v r. 1989.

Do r. 1933 vydával časopis nakladatel J. Otto v Praze, nejprve v rozsahu 478 stran a 24 číslech, v následujícím roce počet stran klesl na 348 a počet čísel na 22, vycházející 1 a 15. každého měsíce (vyjma měsíce srpna).  Od čtvrtého ročníku (1899) se časopis změnil na měsíčník, vycházející 11krát ročně a rozsah ročníku se podařilo stabilizovat na 536 stranách. V tomto rozsahu pak vycházel časopis až do r. 1916, pak začal rozsah kolísat, na počátku války v průběhu vydávání XIX. ročníku došlo k první přestávce ve vydávání časopisu v druhém polovině r. 1914, pak byla jednotlivá čísla tohoto ročníku jako čtrnáctideník dotištěna v první čtvrtině roku 1915.  V této frekvenci časopis vycházel až do poloviny června 1915. První číslo XX. ročníku bylo vydáno 2. dubna 1915.    

Redaktor Hodač v letech 1926 – 1929 zvýšil počet stran jednotlivých ročníků až na 968 stran, pak už se rozsah jednotlivých ročníků postupně snižoval na 724 stran v r. 1936. Od. r. 1934 do r. 1940 časopis byl vydáván tiskem a nákladem Pražské akciové tiskárny.  47 ročník byl vydán nákladem Právnického nakladatelství JUDr. V. Tomsa v Praze a byl tištěn v knihtiskárně Hejda & Zbroj v Mladé Boleslavi v národní správě. 48. Ročník byl vydán tiskem národního podniku knihtiskárny Hejda & Zbroj v Mladé Boleslavi, 48 a 49. ročník nákladem Jednoty k povzbuzení průmyslu a řemesla a České společnosti národohospodářské. Poslední ročník byl tisknut v Středočeských tiskárnách, národním podniku, závod 35 v Mladé Boleslavi.¨

Redaktorovi Klimeckému se v dalších letech dařilo rozsah časopisu postupně zvyšovat až na 787 stran v r. 1939. V roce 1938 byl sice vydáván časopis jako měsíčník, avšak poslední číslo vyšlo v závěru roku jako trojčíslo. V roce 1939 byl vydáván Obzor národohospodářský v zásadě jako měsíčník, který měl vycházet počátkem měsíce, ale monotematicky zaměřené dvojčíslo 1-2 (Nové Česko-Slovensko. Jeho hospodářská a sociální povaha, nynější situace, potřeby a vyhlídky) vyšlo 15. ledna 1939, číslo 3 vyšlo 4. března.  Další monotematicky zaměřené dvojčíslo 4-5 (Německá Říše a české země; Protektorát Čechy a Morava) vyšlo 15. května, č. 6 7. června, č.7  12. července 1939, č. 8 12. září, č. 9 12 října, č. 10 15. Listopadu 1939, č. 11 15. prosince 1939. V posledních třech ročnících se dařilo vydávat toliko 10 čísel ročně o rozsahu 480 s. 

První redaktor Gruber rozdělil časopis do rubrik Články, Menší zprávy (národohospodářské, sociálně-politické, vývozní), Věstník Jednoty [v některých ročnících Věstník jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách], Věstník Vývozního spolku (do r. 1909), Knihy a časopisy, respektive Věstník Českého obchodního muzea (1898). V roce 1899 vznikla nová rubrika Rozhledy. V roce 1900 se rubrika Menší zprávy přejmenovává na rubriku Menší zprávy a rozhledy (Hospodářské, Sociální, Vývozní). V r. 1902 se rubrika Rozhledy opět oddělila, aby se v následujícím roce opět obě rubriky spojily. V roce 1908 je rubrika nazvána jako Zprávy a rozhledy (Hospodářské, Sociální). Od r. 1920 zůstává toliko rubrika Rozhledy (Hospodářské, Sociální). V XIX. a XX. ročníku lze nalézt rubriku Věstník Spolku funkcionářů českoslovanského peněžnictví, v XXIX. a XXX. ročníku rubriku Česká společnost národohospodářská.

Ve XXXI. ročníku (1928) redaktor František Hodač ponechal rubriky Články, Rozhledy, Věstník Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách,  Knihy a časopisy, opětovně zavedl rubriku Zprávy, nově pak rubriky Různé a Došlo redakci, k nímž v dalším roce byla přidány rubriky Zprávy obchodní a Česká společnost národohospodářská. V roce 1928 se modifikuje název rubriky Zprávy na Zprávy a názory. V r 1929 je zavedena nová rubrika Přehled časopisů, která se v následujícím roce přejmenovává na Přehledy denního tisku.

V r. 1935 po nástupu redaktora Klimeckého časopis podle svého celoročního obsahu byl rozdělen do následujících rubrik: Články, Rozhledy, Knihy a časopisy, Věstník Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách, uvnitř jednotlivých čísel bylo pak k dalšímu jejich rozčlenění použito ještě dalších rubrik Zprávy obchodní, Redakce došlo. O rok později byl podle svého celoročního obsahu časopis rozčleněn už pouze na Články, Rozhledy, Knihy a časopisy, Věstník Jednoty průmyslové a Obchodní zprávy. V dalším roce byl časopis doplněn dočasně o rubriku Malá kronika.  Pro rok 1939 celoroční náplň časopisu byla rozdělená na Podepsané příspěvky, Přehled podle oborů, O knihách, Nálezy nejvyššího správního soudu, Věstník Jednoty průmyslové. V jednotlivých číslech se uplatňovalo členění na Články (de facto), Rozhledy, Knihy a časopisy, Zásadní nálezy nejvyššího správního soudu, Věstník Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách, Obchodní zprávy. 47. ročník (1947/1948) redaktor Šauer rozčlenil na Články, Rozhledy, Knihy a Věstník. V 48. Ročníku k dosavadním rubrikám přidána rubrika Konjunkturní vývoj domácí a zahraniční. Celoroční přehled příspěvků pro 49. Ročník spojil dvě rubriky do jedné: Rozhledy a konjunkturní vývoj domácí a zahraniční.

Léta 1911-1915

V letech 1911-1915 časopis Obzor národohospodářský vychází ve stejném rozsahu 536 stran, počet článků nejdříve naroste v r. 1912 na 25, aby pak opět poklesl ve druhém válečném roce 1915 na 21. Z hlediska jejich zaměření lze hovořit v XVI ročníku o vyvážené pozornosti ve vztahu ke všem oblastem ekonomiky, v XVII. ročníku největší počet článků je věnován tématu státu a finančního hospodářství, v XVIII. ročníku průmyslu a živnostem, v XIX. ročníku vývoji v zahraničí. Závěrečný XX. ročník díky životnímu jubileu pana redaktora Grubra je zaplněn články, které přiřadit k tématu Různé otázky (z 8 článků 5 článků.

Samotný oslavenec nadále dbal o zachování pestrosti obsahu (vývoj populace v Čechách, studium národohospodářství, sociální význam měst). V r. 1911 největší pozornost pan redaktor věnuje oblasti zemědělství (komparativní analýza, nedostatek dělnictva, studium, národohospodářský význam zemědělství, motorová orba), nadprůměrnou pak v letech 1912 i 1913, aby pak v letech 1913 a 1914 obrátil svou pozornost znovu na průmysl a živnosti (organizace českých živnostníků).  O situaci v zahraničí (obchodní inženýři, anglický zákon o minimální mzdě, umělé indigo, umělý kaučuk, ochrana pracující mládeže v Německu, české osady na Volyni, američtí Slované) projevoval pan redaktor zájem v letech 1911-1914. Finanční hospodářství (železářská cla, zemské finance, válečná ekonomika) upoutalo jeho pozornost ve čtyřech letech za sebou (1912-1915), sociální otázky (vystěhovalectví, pojišťování v mateřství, národní šlechta, rozpočty dělnických a učitelských domácností) v letech 1911 a 1913-1915, české hospodářství (hospodářská Morava)1911-1912 a 1915. statistika 1913-1915, průmysl pak v letech 1913 a 1914. Poněkud stranou zůstaly obecné hospodářské otázky (vznik trustů, kartely, věda národohospodářská a soukromohospodářská), obchod (obchodní smlouvy s jinými státy), peněžnictví (úvěr pro živnostníky, pražská řemeslnická záložna).

V roce 1911 vítězí v zápase o přízeň mezi sebou témata česká ekonomika a vývoj v zahraničí. Ale už v r. 1912 jednoznačně dal pan redaktor přednost před tématem zahraniční otázky hospodářské tématu finanční hospodářství. Toto poslední téma vévodilo celému časopisu v době války, což dokladuje, že časopis reagoval a musel reagovat na to, co se děje kolem něj doma i ve světě. Nadprůměrná pozornost, věnovaná sociálním otázkám téměř v celém tomto období, je doplněna výraznějším, leč podprůměrným zájem o obecné hospodářské otázky v letech 1912-1914. I v rubrice Zprávy redaktor zveřejňoval velmi zdařilé portréty jednotlivých zahraničních národohospodářů (Ricardo, Sismondi a další). V celém období do pozadí ustupuje zájem o fungování obchodu, peněžnictví a dopravy (s výjimkou posledního roku), tedy o hospodářskou infrastrukturu, což je z hlediska odborného zaměření pana Grubera velmi pozoruhodné.

V letech 1911-1915 časopis nabízel čtenářům články v následujícím počtu: dopravnictví 1 článek, stát a finanční hospodářství 14 článků, hospodářství Československa 10, obecné otázky hospodářské 12 článků, obchod a obchodní politika 6 článků, peněžnictví, měna a banky 3 články, průmysl a živnosti 12 článků, různé otázky 17 článků, sociální otázky a politika 10 článků, statistika 5 článků, zahraniční otázky hospodářské 14 článků, zemědělství 9 článků.

Panu redaktorovi se podařilo získat pro časopis nové přispívatele, z nichž se mnozí zapsali výrazněji později do dějin odborné společenskovědní publicistiky:  Jana Auerhana, Annu Bayerovou, Vladislava Beneše, Vojislava  Besaroviše, Arnošta Bláhu, Antonína Boháče,  F.A. Borovského, Antonína Bráfa, Vladislava Brdlíka, Jana Ctibora,  J.V. Daneše, Vladimíra Dědka, Josefa Drachovského, Ladislava Dvořáka, Oldřicha Flégla, Františka Hodače, Emanuela Chalupného, Jindřicha Chylíka, Aloise Knotka, Jana Kolouška, Vladimíra Lista, Josefa Lukáše, Josefa Macka, Bohuslava Müllera,  J.B. Nováka, Bedřicha Odstrčila, Adolfa Oltise, Františka Peroutku, Karla Píseckého, Karla Poláka, Josefa Prunara, Edvarda Reicha,  Jana Sedláka, Otakara Ševčíka,  J.V. Šimáka, Otakara Šmída, Stanislava Špačka, Evžena Šterna, Zdeňka Tobolku, Antonína Veselého, Leopolda Weignera, Františka Weyra a Vladimíra Záhorského.

V psaní pro časopis stále pokračovali Albín Bašus, Karel Engliš, Vladimír Fáček, Josef Gruber, Rudolf Havlíček, Cyril Horáček, Jan Koudela, Jan Matys, Alfred Mayer, Emil Meisner, Vilibald Mildschuh, Bohuslav Müller, František Rössler, Jaroslav Veselý, Karel Viškovský, Lev Winter, Theodor Živanský (17 autorů).  Naopak v tomto pětiletí už se se nesetkáváme s články Albína Bráfa, Františka Fiedlera, Antonína Stillera a dalších. Celkem šlo o 112 článků od 61 autorů. Nikde není uvedeno, že by se o rubriky (Články, Zprávy a hospodářské a sociální rozhledy, Věstník Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách a Knihy a časopisy) pečoval někdo jiný než pan redaktor. 

Dílčí závěr

V r. 1914 pana redaktora Grubera (a zřejmě také jeho kolegy) velmi zaujaly informace o rostoucích výdajích na zbrojení v jednotlivých státech, především v Německu, v nichž řešil ale především to, co bylo vidět (Dreadnoughty, naddreadnoughty, vzducholodě, aeroplány).  Nicméně konstatoval, že tehdejší ozbrojený mír stojí více než války v minulosti, že Luis Brentano navrhl postátnění průmyslu k výrobě válečného materiálu, aby se zabránilo předražování státních zakázek, a že Rakousko-Uhersko zbrojí relativně více než jiné státy. Nicméně největší význam pro pochopení toho, proč Rakousko-Uhersko zvolilo jako odpověď na atentát v Sarajevu vstup do války,  měla drobná noticka, publikovaná ve Věstníku Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách o tom, že obchodní smlouvy nyní platné vyprší koncem r. 1917. Ale dle zákona o rakousko-uherském vyrovnání bude již počátkem r. 1915 zahájeno mezi Předlitavskem a Zalitavskem jednání o celních a obchodních styků vzájemných i s cizinou. Je tedy nejvýše na čase, aby již nyní měla c.k. vláda po ruce potřebný materiál k revisi celního tarifu a obchodních smluv. O zvláštním významu těchto příprav netřeba šířiti slov.

Obr.: Cyril Horáček, jeden ze spolupracovníků Josefa Grubera a autor 32 článků, poslední v r. 1929, převzato z Wikipedie