Proč je jisté vítězství dobra? A proč se přibližuje?

obrazek
26.9.2024 18:26
O dobru a zlu se mluví jako o dvou protipólech, mezi nimiž probíhá odvěký vzájemný boj. Na základě toho vzniká dojem, že se jedná o dva rovnocenné principy a dvě rovnocenné síly. Pravda je však taková, že o žádné rovnocennosti nemůže být ani řeč, protože ve skutečnosti existuje jen jedna jediná síla. Je to základní síla Stvořitele, proudící naprosto vším, co existuje. Nachází se v rostlinách, zvířatech, nerostech, lidech i ve hvězdách. Tato síla je základem všeho a proniká vším.

A nyní oprávněná otázka, kde se potom vzalo zlo?

Podívejme se v tomto směru nejprve na přírodu. Na neporušenou, panenskou přírodu bez lidských vlivů. Vládne v ní krása, čistota a harmonie. Vládne v ní rovnováha mezi rostlinnými i živočišnými druhy za přítomnosti určité zdravé, přirozené, drsné přírodní životaschopnosti. Panenská, lidmi nedotčená příroda, se svou faunou a flórou se podobá ráji, ve kterém není přítomno zlo.

Proč tomu tak je?

Protože základní síla Páně je všemi bytostmi přírody zpracovávána v souladu s její Světlou podstatou. Je všemi bytostmi přírodního světa zhodnocována zdravým, pravým a čistým způsobem. Je využívána a zhodnocována tak, že o přírodním světě a všech jeho bytostech můžeme říci, že působí v souladu s Vůlí Stvořitele, čehož výsledkem je bez zásahu lidí pozemský přírodní ráj. To je fakt, který nelze popřít.

Tímto vysvětlením se dostáváme k neuralgickému bodu celého stvoření, k lidem, skrze něž přišlo zlo a vzniká zlo. A zlo skrze lidi vzniká proto, že Světlou sílu Stvořitele jimi proudící, nezhodnocují a nevyužívají v jejím Světlém smyslu jako přírodní svět, ale svým chtěním, myšlenkami a činy ji přeměňují na věci špatné, nečisté, nespravedlivé a duchovně prázdné.

Znamená to tedy, že zlo vzniká skrze stejnou sílu, jako dobro! Dobro je správné a čisté využívání síly Páně. Zlo vzniká zneužitím a zakalením základní síly Páně, která je lidmi vedena do nečistých a nedobrých myšlenek, slov a činů.

Znamená to tedy, že dobro a zlo nejsou a nikdy nebyly rovnocenné. Existuje jen jediná Světlá síla Stvořitele, proudící celým stvořením a vše v něm pronikající. Zlo vzniklo zakalením, znečištěním a zneužitím této síly. Je-li využívána síla Páně v jejím Světlém a čistém smyslu, může vzniknout pouze ráj tak, jak to dokazuje přírodní svět. Avšak zneužíváním této síly vzniká zlo a temno tak, jak to na zemi a v jemnějších sférách kolem ní dokázali lidé.

Po celá tisíciletí nechával Stvořitel lidí na základě jejich svobodné vůle využívat jeho základní sílu k dobrému, nebo ji zneužívat ke špatnému a nesprávnému. Nastává však doba, kdy po tisíciletích tak, jak bylo zaslíbeno, přichází Světlo Páně do blízkosti země, aby každý jednotlivec vydal účet z toho, jak hospodařil s jeho silou. Zda ji využíval k dobrému, nebo ji zneužíval ke špatnému.

Po celá tisíciletí nebyl žádný člověk v tomto směru nevědomý, protože Stvořitel se postaral o to, abychom věděli, jak je třeba správně hospodařit s jeho silou. Desatero přikázání, učení Pána Ježíše Krista, slova proroků, jakož i zakladatelů velkých světových náboženství, Poselství Grálu, to vše není nic jiného, než vysvětlení přinesená na zem ze Světla, mluvící o tom, jak mají lidé správným způsobem využívat základní sílu, aby prostřednictvím ní vytvářeli na zemi harmonii, mír, štěstí a pozemský odlesk rajských zahrad.

V současnosti převládá na zemi zlo, protože lidé všechny tyto skutečnosti ignorovali a stále ignorují. Proto se země stala říší zla, na které se temno roztahuje se suverénní, sebevědomou drzostí v domnění, že nakonec ovládne a přivlastní si celou zemi se vším, co je na ní. Temno se domnívá, že jeho vládou nic neotřese a nic ji nezastaví.

Světlo Páně však přichází k zemi ke konečnému zúčtování, spolu s nepřemožitelnými šiky Světlých bojovníků, z nichž každý využívá sílu Páně čistým a správným způsobem, zatímco temno a jeho služebníci používají tutéž sílu, avšak zakalenou a znečištěnou. Tím ale nutně dochází k jejímu zeslabení, a proto vše temné a špatné musí být nutně slabší. Proto konečný boj Světla s temnotou nemůže dopadnout jinak, než vítězstvím Světla a porážkou temna.

V této vážné a rozhodující době, ve které jde o všechno, o celé naše bytí a nebytí, musí proto každý člověk vědět, že jím proudí čistá síla Stvořitele a on ji může vést svými myšlenkami a chtěním buď dobrým, nebo špatným směrem. Záleží jen na způsobu našeho cítění a myšlení, zda tato nesmírná síla vyvolá dobro, nebo zlo.

V dnešní nesmírně vážné době, ve které jde každému z nás o všechno, mysleme s čistou radostí na to, že jsme schopni svým upřímným cítěním, myšlením a chtěním dobra bez námahy řídit jedinou, mohutnou sílu. Tato síla pak zapůsobí přesně podle druhu našeho cítění a myšlení. Pracuje sama, my ji potřebujeme jen řídit.

To vše se děje naprosto jednoduše a prostě. K tomu není třeba žádnou učenost, ani čtení a psaní. Je to dáno každému z nás. Tak, jako každý den zapínáme elektrický proud a můžeme jím svítit, sekat, řezat a dělat desítky dalších věcí, úplně stejně každý den zapínáme sílu Stvořitele svým cítěním a myšlením.

Můžeme se z toho radovat a můžeme být na to hrdí, používáme-li sílu k dobrému. Ale třesme se, pokud jí mrháme jen tak bez užitku, nebo ji používáme k něčemu nečistému a nedobrému, protože nikdo nemůže uniknout důsledkům toho, že špatně hospodaří se Světlou silou. Důsledky na nás dopadnou ať už na tomto, nebo na druhém světě a musí nám přinést bolest a strádání, protože nikomu není dovoleno beztrestně zneužívat sílu Páně ke zlému.

Abychom tedy nemuseli být při probíhajícím, konečném zúčtování dobra se zlem sražení do propasti zničení, vzchopme se konečně k tomu, abychom sílu Páně využívali pouze správným způsobem. Důsledky našich minulých pochybení v tomto směru na nás sice budou muset dopadnout, protože tak to vyžaduje Spravedlnost Stvořitele, ale naše správné využívání jeho síly už jen k dobrému, čistému a Světlému může způsobit jejich zmírnění.

Nejdůležitější však je, abychom při konečném zúčtování se vším temným a špatným, stáli na správné straně. Na straně těch, kteří využívají sílu Páně správným způsobem. Vzpamatujme se proto a urychleně učiňme tento krok. Udržujme krb svých myšlenek čistý, abychom založili mír, byli šťastní a vyhnuli se zlu.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Nemohu proti tomu ničeho namítat. 

     Pouze jsem z textu Vašeho pojednání seznal, že některá tvrzení tam uvedená, mohou vést (užitím kauzální logiky) k tvrzením, jež jsem uvedl já ve své reakci. Jistě je možné i nespočitatelně veliké množství jiných postupů, jak chápat předložená tvrzení.

     Takto soudím: Bůh nám dal rozum, abychom jej užívali nejen pro své žití, ale hlavně pro lepší oporu své víry a její pochopení. Vždyť bez rozumu lze vnímat, ale nelze chápat. A tak se člověk, rozjímajíce nad slyšeným či čteným slovem, neubrání ničemu, co mu napoví myšlenky, svázané v jeden systém se vším, co je mimo hmotný svět(možná by někdo řekl, že myšlenky tvoří most mezi hmotným světem, světem počitků a vjemů a mezi nehmotným, určujícím světem). Vždyť i myšlenky samé - od Boha jsou, stejně jako vše ostatní, živé i neživé, hmotné i nehmotné.

      Stran pojmu "dobra" a jeho prapůvodu mě tedy zaujalo toto: Hledá li člověk oporu své víry v otázkách dobra v co nejpůvodnějších textech, hledá velmi obtížně. Třeba k samotnému "dobru" je toho jen málo. Jakoby se "dobro" v psané i řečené formě dostalo do slovníků hlasatelů víry teprve mnohem, mnohem později, až v moderní době. (Srv. Genesis I, Bible kralická: "...I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré;..." implikuje, že vše co pochází ze Světla (které je dobré), je "dobro" [analogicky, vedle Světla jistě též to platí i o všech ostatních skutcích stvoření]. V celé této bibli však nenalézáme - jak bychom právem očekávali - slovo "dobro" na každé stránce (ale marně je hledáme), zatímco jiné pojmy jsou pro svoji důležitost frekventovány nesrovnatelně více. Neznamená to snad, že původní knihy víry "dobro" nerozlišovaly tak důrazně, jak je uvedeno ve Vašem původním pojednání? Nebo se teprve postupem doby utvářelo lidské pojetí dobra jako vedlejší produkt přirozeného myšlení, konfrontovaného s účinky starozákonních ustanovení v běžném životě? Není tedy "dobro" přece jen "myšlenkovým konstruktem" 

fortis

Dobro není myšlenkový konstrukt. Dobro se nachází ve Stvořiteli a pochází od něho. Dobro je Život. Dobro jsou přírodní zákony i duchovní zákony, které život umožňují. A dobro na zemi zvítězí tak, že vyzařování základního principu Dobra se přiblíží k zemi a tlakem svého vyzařování donutí na ní vše, aby se zachvívalo v souladu s jeho principem.

luis

ad "...zlo vzniká skrze stejnou sílu, jako dobro..."

Platí-li toto i vše výše řečené(kupř."...zlo skrze lidi vzniká ..."), plyne z toho logicky,

že zlo existuje pouze, pokud existuje vědomí(jen vědomí rozlišuje dobro a zlo) a pokud existuje myšlení (jen myšlení vede [tj. určuje cesty, způsoby a postupy ] ke zlu nebo k dobru).

     Proto v  "...neporušené, panenské přírodě..." (kde není vědomí a myšlení) nevzniká zlo (ve smyslu  zla jako "myšlenkového konstruktu"), protože neexistuje nic (myšlení, vědomí), co by je odlišilo od dobra.

    A tak se ptám: za jakých podmínek je vůbec možné vítězství dobra, jde-li vlastně jen o myšlenkový konstrukt (je nedůležité, zda je dobro v roli referenční hodnoty, potažmo v roli rozlišovacího kritéria, nebo v roli ideálu, ke kterému ...jest býti směřováno...)?