Zbyněk Fiala: Co slíbili, a co skutečně dělají

Nevládní platforma Rekonstrukce státu zveřejnila shrnující hodnocení, jak kdo skutečně prosazoval klíčových sedm cílů, nabízejících – podle mne - návrat civilizace do kmotrovské peleše Divokého Východu. Výsledky najdou obyvatelé krajských měst ve svých schránkách, ti ostatní aspoň na internetu.

http://www.rekonstrukcestatu.cz/rokpote

Sám jsem netušil, o jak obrovskou práci jde:

„Díky desítkám expertů zapojených do projektu Rekonstrukce státu a díky stovkám schůzek s poslanci a dalším stovkám hodin strávených na parlamentních seminářích, výborech a sledováním přípravy zákonů víme dnes velmi přesně, kdo co pro zákony skutečně (ne)dělal.

Aby vysvědčení bylo nanejvýš objektivní a nestranné, vycházíme z jasných kritérií. Hodnotíme hlasování poslanců, předkládání návrhů zákona, podávání pozměňovacích návrhů či dodržování termínů, které si koalice určila v legislativním plánu.“

Základní sdělení – nějak se to vleče. Jak uvedená bilance konstatuje, v uplynulém roce poslanci projednávali zatím 4 zákony z rekonstrukčního balíčku sedmi cílů. Dva z nich schválili, jeden prošel ve velmi okleštěné variantě a ten čtvrtý se nyní poněkolikáté vrací k posouzení Ministerstvu spravedlnosti.

Poslanci již odhlasovali změnu jednacího řádu Sněmovny a rozšíření kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. To neznamená, že už platí. Zákony jsou v Senátu, kde na jednání Ústavně-právního výboru už hlasovali proti rozšíření pravomocí NKÚ někteří senátoři ODS a ČSSD, uvádí Rekonstrukce státu. Co dalšího víme o chování parlamentních stran a hnutí?

„U registru smluv vychází nejlépe KDU-ČSL a opoziční TOP09/STAN a Úsvit, které se v hlasování nepostavily proti základním principům navrženého opatření. Naopak ANO a ČSSD ve výsledku nedokázaly připravit verzi návrhu zákona o registru, na které by byla v koalici shoda. Současnou podobu služebního zákona hodnotí pracovní skupina Rekonstrukce státu negativně, opoziční ODS a TOP09 svým tlakem prosadily vypuštění několika klíčových ustanovení zákona.“

Partaje možná nevěřily, že občané udrží pozornost, tak teď to mají zpátky. Ne všechny toče a veletoče však nutně představují koncepční partajní politiku. Často jde souboje různých stranických křídel, která si to mohou vzájemně zavařit prostřednictvím rozdílného rozložení sil v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Možná proto stojí za pozornost i jmenovité skóre u jednotlivých hlasování jako klíčová informace o tom, komu to příště ve volbách hodit.

Tyto informace najdete snadno na webu. Když si klepnete na jednotlivá jména poslanců a senátorů, objeví se tam i nabídka Jak jsem hlasoval.

http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=182

http://www.senat.cz/senatori/index.php?ke_dni=1.10.2014&O=9&lng=cz&par_2=2

Zpráva Rekonstrukce státu je však detailnější a zachycuje také jednání poslanců a senátorů ve výborech. Výsledný pohled Rekonstrukce státu je proto tvrdší, než bych sám soudil z celkového dojmu, že Sobotkova vláda se hlásí k předvolebním slibům. Oceňuji zejména vývoj státního rozpočtu, který nepotřeboval ani tak nové paragrafy, jako bystré oko a alespoň minimální odborné znalosti. A taky sledovat něco jiného než příležitost k odklonům. A vítám také snahu hned ty peníze rozšustrovat na platy dlouho přehlížených státních zaměstnanců, protože to snižuje pravděpodobnost, že zbyde i na Temelín nebo nejrůznější průplavy.

Rekonstrukce státu není politicky neutrální, občas si šlehne zbytků omamného Voltekarla. Pozoruhodná je také spolupráce s velkými podnikateli, která trochu připomíná tripartitu minulých let nad různými pokusy o oživení průmyslu, kdy zaměstnavatelé snáze získávali podporu odborářů než vlády.

Přesto platforma představuje seriózní a dosud nejefektivnější pokus soustředit skutečné občanské špičky na vyklízení Augiášova chlíva právní úpravy českých státních institucí. A nejen to. Navržené zákony sice žádají, aby se tolik nekradlo, ale fakticky jde o pokus prolomit myšlenkovou bariéru českého establishmentu, která se zasekla v hloubi 70. let. Jen přešoupla zkušenosti z Brežněva pod hesla Reagana a Thatcherové. A tak nadále zůstalo bezohledné rabování veřejných i přírodních zdrojů ve prospěch úzké hrstky, která vždycky najde způsob, jak mezi sebe nikoho nového nepouštět.

Naštěstí v tom nejsme sami. Vlna „rozhořčení“, která se loni a předloni přehnala od Madridu a Athén přes obsazený Wall Street až po Prahu, už tím establishmentem otřásla. Také u nás vydupala ze země nové občanské reprezentanty, takže tu máme „ano úsvitu zelených pirátů“.

Podobně divokou směskou je i Rekonstrukce státu. Vstříc mocným, kteří už nemusejí podplácet (Transparency International), jde narůstající hnutí zdola, s nadějí, že globalizaci odzbrojí obnovou spolupracující obce, decentralizací a soběstačností z místních zdrojů (Ekologický právní servis, nyní pod názvem Frank Bold). Ustrašená veřejnost si má dodat odvahy prosazováním transparentních a participativních rozpočtů a veřejných zakázek průhledných „od kolébky po hrob“.