Jiří Paroubek: Správný prezident ve správné době

Další politické strany nominovaly celkem tři další kandidáty tak, aby se odlišily od současných koaličních stran i bývalé koaliční strany.

Před pěti lety byl totiž Steinmeier společným kandidátem nejen sociálních demokratů, ale také Angely Merkelové a jejího bloku CDU-CSU.

Celých pět let vystupoval F.-W. Steinmeier jako konsensuální politik, který prokazoval při každodenním výkonu svého úřadu, co to je, uskutečňovat duchovně-morální vedení země v praxi. Steinmeier se důsledně nepletl do každodenní politiky vlády, ale v okamžicích, kdy to bylo nezbytné – a žádný takový okamžik Steinmeier nepromeškal – dokázal hovořit jazykem srozumitelným většině Němců.

Byl blízkým spolupracovníkem Gerharda Schrödera a v době Schröderova kancléřství byl ministrem odpovědným za chod Úřadu spolkového kancléře. Fakticky to znamenalo, že vyjednával podporu pro legislativní návrhy, se kterými přicházela do Spolkového sněmu vladní koalice sociálních demokratů a Zelených, vedená Schröderem a Joschkou Fischerem.

Poté, co sociální demokraté velmi těšně prohráli ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2005, se Steinmeier stal v první vládě A. Merkelové, tedy ve vládě velké koalice CDU-CSU a SPD, ministrem zahraničních věcí. Měl jsem tehdy příležitost se s ním několikrát setkat ve funkci českého premiéra a později předsedy ČSSD. Ať už to byla setkání třeba v Kramářově vile nebo v Parnasu Slavii anebo na sjezdech německé SPD a jednou také na narozeninách G. Schrödera v Hannoveru, byla to setkání veskrze lidsky příjemná, věcná a velmi přátelská.

Steinmeier je příkladem osobnosti, která vyšla z jednoho politického tábora, ale díky své empatii, vstřícnosti, ale také myšlenkové pružnosti se stal velmi dobrým prezidentem všech Němců. Někteří němečtí prezidenti byli pronásledováni nepříjemnými kauzami, na nichž si puntičkářský německý tisk láskyplně smlsnul.

Steinmeier nikdy, ani v dávné politické minulosti nedal příležitost německému tisku, aby ho vláčel v nějaké nepříjemné aféře. I když není ze stejné politické líhně jako A. Merkelová, je jí v tomto velice podobný. Pokud nejvyšší představitelé země nejsou pronásledováni aférami s věcnou podstatou, zvyšuje to důvěru běžných občanů v politiku země a v politickou třídu země.

Říkat o Steinmeierovi, že je přítelem naší země, je možná nadbytečné. On se snaží stavět mosty ke všem národům a státům světa, neboť dobře pochopil významnou roli demokratického Německa v dnešním světě. Německo, na rozdíl od období do roku 1945, je v současné době jednou z nejvyspělejších demokracií světa, přitom čtvrtou největší hospodářskou mocností světa, státem, v němž se naprosté většině občanů dobře žije.

Při poslední návštěvě v Praze v srpnu minulého roku, udělal Steinmeier několik velmi vstřícných kroků a gest vůči naší republice. Navštívil mj. také Národní památník hrdinů heydrichiády v Resslově ulici, kde ukončili svůj život po beznadějném boji s nacistickou přesilou čeští výsadkáři, připravení v Anglii k likvidaci říšského protektora R. Heydricha.

Steinmeier si vždy uvědomoval minulost Německa, obavy jeho sousedů ze silného Německa a je si také dobře vědom dnešní pozice Německa jako nejvýznamnějšího státu Evropské unie.

Je dobře, že v čele Německa v příštích pěti letech bude znovu stát muž, který se čím dál více stává symbolem německé demokracie.