Petr Petržílek: Dnešní panika kolem sluneční elektřiny v porovnání se skutečností

Podle ERÚ však má vzrůst příspěvek na podporu všech OZE oproti shora uvedenému o 42 Kč/Mwh více (tj. na 527 Kč/MWh bez DPH, a s DPH na avizovaných 632 Kč/MWh). Proč ERÚ avizuje příspěvek výrazně vyšší než by měl být? Jediné vysvětlení, které mne napadá je, že je do příspěvku započítán dluh z letošního roku, kdy ERÚ výši příspěvku odhadlo špatně (o cca 30 až 40 Kč/MWh nebo možná i více jej podhodnotilo), přičemž distributoři proto letos přispívají na OZE částečně ze svého a očekávají, že jim to v příštím roce vrátí. K procentům nárůstu ceny za elektřinu uváděných ERÚ je proto těžké se vyjadřovat. Nevíme ani, s jakou průměrnou cenou ERÚ počítá a z čeho vlastně tato procenta počítá. Podle našich informací by měla být letošní průměrná cena (bez DPH) pro domácnosti 3360 Kč/MWh a pro velkoodběratelské podniky 2211 Kč/MWh (to vychází z celkových tržeb za elektřinu a množství prodaných kWh).

Pokud mohu tipovat, tak skutečný nárůst příspěvku na OZE bude i při 1600 MW fotovoltaiky příští rok nižší, než uvádí ERÚ. Distribuční společnosti totiž rozhodně unesou, pokud jim stát dluh vzniklý letos vrátí později než v příštím roce. A také unesou, pokud tento dluh v příštím roce ještě o něco vzroste. Také procentní růst cen bude podle mne nižší. Tj. procentní nárůst ceny by měl být skutečně jen v důsledku podpory OZE a neměly by se na něm účastnit další faktory jako je růst zisku provozovatelů distribučních a přenosové soustavy apod.

Nezapomeňme, že stále platí argument pro ekonomickou výhodnost OZE jako takových ve vztahu k externím nákladům výroby elektřiny. Jde o náklady, které jsou spojeny s výrobou elektřiny, ale nejsou zahrnuty v ceně elektřiny. Jde například o dopady emisí z elektráren na zdraví nebo korozi materiálů, dopady těžby uhlí či uranu na životní prostředí atd. Tyto externí náklady hradí stát prostřednictvím výdajů na zdravotnictví, majitelé domů atd., tj. platíme je my všichni stejně jako podporu OZE. Výše externích nákladů se počítá dost obtížně, protože se musí stanovit cena života a další obtížně oceňovatelné položky. Přesto existují poměrně seriózní kvantifikace. Poslední zpracovala v první polovině tohoto desetiletí Univerzita Karlova (šlo o několikaletý výzkumný projekt financovaný MŽP a jeho výsledky není úplně snadné zpochybnit, navíc UK má renomé jako taková). Z těchto kvantifikací vyšlo, že externí náklady jedné kWh vyrobené v našich hnědouhelných elektrárnách jsou asi 1,2 Kč/kWh. Externality spojené s výrobou elektřiny z hnědého uhlí jsou tedy stále asi 2,5 krát vyšší než příspěvek na OZE. OZE se nám tedy i při této výši příspěvku pro rok 2011 bohatě vyplatí.

Netvrdím, že se nestaly chyby. Když vláda ČSSD předkládala sněmovně návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z OZE navrhovala výkupní cenu za elektřinu ze Slunce téměř o polovinu nižší, než jak stanovil ERÚ svým pozdějším cenovým rozhodnutím. Stejně tak se nelze ubránit dojmu, že se zejména za Topolánkovy vlády dělalo všechno pro to, aby novela zákona o podpoře výroby elektřiny z OZE, která by umožnila razantně snížit výkupní ceny za elektřinu ze Slunce, nebyla schválena včas, tj. ještě v roce 2009 (tj. s účinností od 1. 1. 2010). Svědčí o tom délka prací na novele zákona a také termíny předložení novely vládě a Parlamentu. Dále lze považovat za zajímavé, že se nikdo nepokusil posunout účinnosti zákona například od 1. 7. 2010. Takový posun účinnosti by problém nárůstu výroby elektřiny z fotovoltaických panelů také řešil. Je tedy na místě otázka: „Qui bono?“.

Na druhou stranu žádná tragédie se neodehrává. Pokud se nezneužije argumentace proti FVE, aby se mohla navýšit cena elektřiny z úplně jiných důvodů, pak dle mého názoru lze udržet společenskou shodu na potřebě nahrazovat fosilní zdroje energie zdroji ušlechtilejšími, třeba i obnovitelnými. V opačném případě panika a hysterie zaměřená proti OZE může vést k dalšímu zaostávání naší ekonomiky za světovou špičkou.

JUDr. Ing. Petr Petržílek, Ph.D.
vedoucí politicko-analytické sekce ČSSD