Zbyněk Fiala: Chvíle pro hladovou zeď

Uvedené závěry vyplývají jak z Kvartální analýzy českého stavebnictví ve třetím čtvrtletí 2012, kterou připravila CEEC Research ve spolupráci s KPMG ČR, tak z debaty na Setkání lídrů českého stavebnictví, kde byla uvedena. Analýza byla jako obvykle sestavena na základě osobních i telefonických rozhovorů se stovkou představitelů stavebních společností. Zhruba stejní lidé se pak sešli v centrále české KPMG, aby o výsledcích debatovali – a zpestřili si to několika anketami na místě.

Nejzajímavější výsledek nabídla anketa k otázce, zda dostavba Temelína může zachránit české stavebnictví. Něco takového si myslelo jenom sedm procent zúčastněných, zatímco nadpoloviční většina (53 procent) si myslí, že vhodnější by bylo vložit stejné peníze do něčeho jiného. Velká skupina (40 procent) se obává, že je to projekt jen pro pár velkých firem.

Temelínské drobky

O dostavbě Temelína hovořil na setkání lídrů Pavel Šolc, náměstek ministra průmyslu a obchodu. Jedná se o zakázku za 200 až 300 miliard korun.

ČEZ obdržel nabídky a nyní je vyhodnocuje, smlouva by měla být podepsána do konce roku 2013, aby se dalo kopnout do země 2015 - 16 a dostavěná část JETE byla připojena roku 2025. Je to základ státní energetické koncepce, kterou chce vláda projednat počátkem září. Až se do sítě doplní v letech 2035 - 40 ještě další blok v Dukovanech, bude podíl jaderné energetiky ve výrobě elektřiny nad 50 procent. Pokud jde o zdroje, zvýší se i podíl plynu, zatímco podíl uhlí se sníží na třetinu dnešního stavu.

Vedle stavebních prací v Temelíně proběhne také rozsáhlá výstavba infrastruktury, slibuje náměstek, zejména v oblasti přenosové soustavy. K tomu lze přidat transformaci a modernizaci teplárenství.

Ve Finsku činil podíl domácích prací na výstavbě JE 35 procent, ale tam nemají dost domácích kapacit. Proto očekáváme velký podíl českého průmyslu, nikdy jsme z toho nevypadli. „Temelín byl dokončen teprve před 9 lety,“ uzavřel úvahu náměstek Šolc.

Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš je však přesvědčen, že způsob, jak jsou tendry nastaveny, odsuzuje české firmy do role pouhých „kusovkářů“, přestože stavební část činí Temelína 50 - 60 miliard korun.

Nevymlouvejte se na krizi!

Nehledejme v Temelíně spásu pro české stavebnictví - vláda musí přejít od politiky škrtů k prorůstové politice, zdůraznil Matyáš a byl přitom docela rozzloben: Definovali jsme potřebná protikrizová opatření už před půl rokem, ale zatím žádná reakce ze strany vlády. Při jednání o přípravách rozpočtu, které proběhlo před dvěma týdny u premiéra v rámci „bipartity“ (odbory už se jednání s vládou od jara nezúčastňují), jsme si potvrdili názor o absenci jakékoliv hospodářské politiky, nejen střednědobé a dlouhodobé, ale i krátkodobé.

„Nelze argumentovat poklesem celé EU 27, kde to táhne dolů Itálií či Španělsko. Držme se Německa nebo Rakouska, které jsou ve stavebnictví výrazně před námi,“ zlobí se Matyáš.

Také Pavel Kliment, KPMG říká, že na Temelín nelze spoléhat, pokles je dlouhodobý a žádná změna nemůže nastat bez hospodářského oživení. Teď musí dojít k další redukci na straně nabídky (jinými slovy – krachům a propouštění). Zlepšení nelze očekávat během několika let.

Právě inženýrské stavitelství, které je závislé na veřejných zakázkách, je na tom podle Jiřího Vacka z CEEC nejhůře, meziroční pokles činí 22,1 procenta. Z dotázaných ředitelů inženýrských společností má 68 procent méně zakázek než před rokem, u velkých společností pozemního stavitelství je to 54 procent. Negativní trend proto bude pokračovat.

Předpovědi kvartálních analýz přitom poměrně přesně potvrzuje život, odchylky jsou kolem jednoho procenta v porovnání se statistikami ČSÚ.

Ceny na polovině

Velké firmy jsou optimističtější, už se v tom naučily chodit, zatímco střední jsou na prodej a malé krachují. Pětina kapacit je nevytížená. V tom se situace u velkých společností zlepšila, ale u inženýrského stavitelství je vytížení nejnižší.

Všichni pociťují velký tlak na cenu - znamená to ústupky v kvalitě? Jeden ze čtyř ředitelů říká, že ano. Nelze spoléhat na expanzi do zahraničí, hlavně na Slovensko nebo do Polska, to nabízí šanci jen menší části firem. U velkých společností se jedná o obrat do 5 procent. Firmy spíš uvažují o vstupu do dalších oblastí stavebnictví, o rozšíření výrobního portfolia, což však bude eskalovat konkurenci a znovu otevírá otázku kvality.

Libor Joska z Imperial Holding informoval, že ceny jsou na 50 - 60 procentech minulosti. Vyšší DPH to ještě zhoršilo, lidé na to nemají a přestávají utrácet. Také on zdůrazňuje, že vláda se musí pokusit o nastartování ekonomiky,a dokonce tvrdí, že bez „hladových zdí“, nějakých náhradních velkých veřejných zakázek, se už v této situaci neobejde.

Hladová D1

Ministr dopravy Pavel Dobeš promítl graf, ze kterého je patrné, že roku 2008 šlo na investice do dopravní infrastruktury 70,6 miliardy korun, ale v návrhu státního rozpočtu na rok 2013 už je jen 36,7 miliardy korun. „To je katastrofální výhled.“

Jak to bude s evropskými fondy? V červenci a srpnu proběhl audit Evropské komise, nyní se jedná o novém spuštění certifikace Evropskou komisí toho, co už bylo ze státního rozpočtu předfinancováno. .Jedná se o 90 miliard korun. Zatím není zcela jednoznačné, jaká budou závěrečná čísla a případné korekce. Dosud bylo certifikováno 25 miliard korun, o dalších se bude jednat.

Co s tím, co nebude certifikováno Evropskou komisí? Podle ministra Dobeše to může být v jeho operačním programu i 10 miliard korun. Nepřicházíme o ně, můžeme o ně požádat a vyčerpat do roku 2015, ale musíme mít pro tento účel jiné „náhradní“ projekty, které do té doby. Nechci říci „hladová zeď“, - poznamenal v této souvislosti ministr - ale modernizace D1 je nutná a může to pomoci jako náhradní projekt pro certifikovaných 10 miliard korun.

Nanejvýš demolice

Petr Čížek ze Swietelski stavební a předseda Spolku silničního stavitelství to vidí opačně, je riziko, že se nedočerpají ani peníze, které jsou ve značně pohublém Státním fondu dopravní infrastruktury. Nedaří se projekty vést, připravovat, realizovat. D1 se připravuje od 2010, je na to zmocněnec, ale stále se nezačalo, letos lze čekat nanejvýš nějaké demolice v zimě. Ministerstvo dopravy i Ředitelství silnic a dálnic by se neměli vymlouvat, že to nemohou ovlivnit, stačilo by, kdyby to bylo dobře připravené. Podmínky na obchodní soutěž se připravovaly rok, ale zveřejněny byly včera.

Matyáš se znovu zlobí, z podkladů pro přípravu státního rozpočtu je zřejmé, že letos není možné zahájit žádnou přípravu výstavby infrastruktury. Vidí v tom selhání a nekoncepčnost vlády a taky dlouhodobé legislativní problémy, který nikdo neřeší. Dobeš se brání, může za to jeho předchůdce a události v letech 2006 až 2008…

Na zateplování není?

Ivan Kunst z firmy Scaser poukazuje na dobrou zkušenost se státní podporou na sanaci bytového fondu a fasád. Relativně malé státní prostředky motivují soukromé vlastníky, aby se do toho postili - dokonce i když na konec peníze nedostanou. Avšak letošní první půlrok byl katastrofální, všichni čekali, jestli něco bude, a neinvestovali.

Jiří Koliba ze Státní fondu rozvoje bydlení, začíná smutně - není z čeho brát, není z čeho rozdávat, přecházíme na systém návratných podpor. Dobrou zprávou je, že novela zákona o SFRB umožní využít evropských fondů. V prvním pilotním projektu se to vyzkouší na akcích za 600 milionů korun, později by to mohly být každoročně 2 miliardy po dobu 7 let. A k tomu Evropská investiční banka nabídla půjčovat dvojnásobek toho, co si fond dokáže opatřit sám. Rozvíjí se úvaha o programu, který by spojoval Zelenou úsporám i Panel. Zateplování by bylo financováno z emisních povolenek, ostatní z fondu, ale mohlo by se o to žádat společně na jedné žádosti.

Ladislav Krumpolec ze Saint-Gobain Construction Products CZ prohlašuje, že Zelená úsporám byl excelentní tah, který nám všichni záviděli. Proinvestovalo se 60 miliard korun a z těch se vybralo DPH. Občané investovali 40 miliard. Také program Panel za sebou přitáhl peníze vlastníků bytů. Dávala se do toho dlouhou řadu let jedna miliarda korun ročně, zrekonstruovalo se spousta bytů. Když už to všichni uměli, tak se s tím přestalo. Už se nestaví, jen se vyplácejí poslední peníze. Vznikl zub ve výstavbě, zbytečná roční pauza. „Mohli jste zachránit spoustu lidí, kteří přicházejí o práci.“

Koliba potvrzuje - ze 35 miliard korun, které dostal SFRB z výnosu privatizace do začátku, už zbylo jen 11 miliard korun, které jsou vázány na program Panel na dalších 9 let. Letos fond nedostal žádný příděl za státního rozpočtu. A je třeba zrekonstruovat ještě 800 tisíc bytů v panelácích, připomíná Matyáš.

Bída jen pro někoho

Debata měla svižný spád, ředitelé nemají moc času na dlouhé řeči. Teprve cestou domů jsem si ujasnil, jak k sobě patří, že na Temelín a modernizaci centrálních tepláren peníze jsou, ale na zateplování bytů a podporu alternativních zdrojů ne. Vláda přitom uvažuje o státních garancích pro výkup elektřiny z Temelína – ale ty by se přenesly na koncové spotřebitele.

Vidíme, tedy že se rozdělují dvě věci, jednou je státní podpora a druhou je souhrnná poptávka. Kdyby se příliš rychle zateplovalo, klesla by poptávka po teplu a snížily by se požadavky na modernizaci tepláren. To je pro někoho špatně. A kdyby se podpořily alternativní zdroje a důrazný program snižování energetické náročnosti, stavba Temelína by nebyla tak naléhavá, vzniklo by riziko, že se ta elektřina neprodá.

Spotřebitelé budou platit tak jako tak. Stále se jim předhazovalo, že musí připlácet na fotovoltaiku (kde BIS nyní upozorňuje na manipulace ve prospěch těch, kdo o tom rozhodovali), ale má být samozřejmost, že spotřebitelé budou připlácet na jaderné zdroje, které přestávají být konkurenceschopné už teď, natož za dvacet let.

Na mysl se vkrádá onen krásný vtip, který teď koluje po webu, jak nejmenovaný ministr financí přijde do vlády, vytáhne list papíru a řekne – tady mám seznam reforem, které zajistí lidem blahobyt na celé generace. A pak vytáhne druhý papír, a řekne – a tady je seznam těch lidí…