Zbyněk Fiala: Němci se perou o vítr

Problém je s přenosy. Pokud by všechny spolkové země chtěly realizovat své maximální cíle, nemusely by se do sítě vejít, varoval premiér Šlesvicka – Holštýnska Torsten Albig z opoziční SPD. Spolkový ministr životního prostředí Peter Altmeier z CDU chce proto podíl sluneční, větrné a biomasové energie na oněch 40 procentech spotřeby elektřiny zastropovat. Jenže jednotlivé spolkové země trvají na nabídce obnovitelných zdrojů, které v součtu znamenají do roku 2023 přírůstek 158 až 168 GWp (gigawattů špičkového výkonu), zatímco Národní akční plán počítá se 110 GWp.

Na schůzce s kancléřkou Merkelovou šlo o to, jak jednotlivé spolkové země o výnos z tohoto nového byznysu podělit. Zazněl sice argument, že hlavní podíl větrné energie (nejvýnosnějšího zdroje) by měl zůstat tam, kde vítr fouká nejvíc, tedy v severních spolkových zemích. Nicméně premiér Bádenska-Wirttemberska Winfried Kretschmann (Zelení) trvá na záměru zvýšit ve své zemi podíl větrné energie ze současného jednoho procenta na 10 procent do roku 2020. Program modernizace přenosových sítí a „chytrých“ řešení (smart grid) by měl podle něj počítat s takovou kapacitou, aby systém předem nelimitovala. Na druhou stranu, kdyby na jihu vznikly dostatečně velké větrné kapacity, asi by nebylo třeba stavět jednu z vysokonapěťových přenosových linií, která má na jih přivádět proud z větrných parků z mělčin Baltského moře.

Německý příklad je zajímavý jěště v další věci. Stát zhruba stejného klimatického a průmyslového charakteru počítá také se zásadními úsporami energie a s výrazným zvýšením efektivnosti jejího využití. Němci počítají se snížením spotřeby elektřiny o 25 procent a snížením spotřeby primárních energií o 53 procent do roku 2050, čímž chtějí snížit emise uhlíku o 90 procent, a bez účasti jádra.

Zato aktualizace české státní energetické koncepce, která jde ve středu do vlády, mluví o úsporách energie jenom okrajově a velmi obecně. Chce „výkonově přebytkovou“ elektrárenskou soustavu a za strategické cíle si klade bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost, nikoliv efektivnost. O efektivnosti najdeme v hloubi textu jediné číslo – záměr snížit spotřebu energie na vytápění o 30 procent do roku 2030. Vzhledem k povinnosti stavět od roku 2020 pouze pasívní budovy, lze uvedených úspor dosáhnout, i když pro staré budovy neuděláme téměř nic.

Skutečným smyslem české koncepce je zachovat velké teplárny a zdůvodnit nutnost dostavby Temelína. Temelín pak má svázat ruce české ekonomice do té míry, že i v době bouřlivého výzkumu nových materiálů a zelených technologií, které přinášejí skutečnou průmyslovou revoluci, vládní koncepce požaduje „zajistit zvýšenou podporu výzkumu a vývoje v energetice a energetickém strojírenství, ale i v materiálovém inženýrství a stavebnictví pro energetiku (zvláště ve vztahu k JE)“.

Ekonomická kalkulace „konkurenceschopnosti“ výstavby nového jaderného zdroje však neexistuje. Nejenže nelze odhadnout náklady této investice (nezávisle na tom, k čemu se kdo zaváže – když náklady přerostou přes hlavu, stavba se prostě zastaví a poběží jen soudní spory). Nejsou známy ani náklady státní garance výkupní ceny elektřiny z Temelína, kterou je vláda připravena slíbit nejspíš už během stavby. Zástupci ministerstva průmyslu a dopravy v nedávné besedě na VŠE nedokázali na konkrétní dotazy studentů odpovědět.