Sociálně demokratický ráj: satira v 1892; realita v 2012. Část 3

VI. Přidělování práce.

Sňatek mezi Františkem a Anežkou jest náhle do veliké dálky posunut. Dnes rozdělovali policejní strážníci příkazy práce na základě vykonané volby po­volání a vládou sestaveného organisačního plánu pro výrobu a spotřebu.

František jest zaměstnán ovšem jako sazeč, ale nikoliv v Berlíně, nýbrž přidělen jest do Lipska. Ber­lín nepotřebuje již ani dvacátý díl sazečů novinářských jako dříve. U „Vorwaertsu“ zaměstnáni jsou jen zcela spolehliví sociální demokrati. K Františkovi byla však kdesi pro nějaký jeho výrok na zámeckém náměstí v příčině neblahé spořitelní otázky vzbuzena nedůvěra. Politika — tak soudí František — měla také úkol při přidělování práce. Strana „mladých“ byla v Berlíně úplné rozprášena. Soudruh jeho musí se odebrati jako čalouník do Jinovraclavy, poněvadž prý tam jest nedostatek čalouníků a v Berlíně přebytek. František pravil rozhořčeně, že starý protísocialistický zákon se svým vypovídáním oživnul v nové formě. Ženichovi, který náhle na nedohlednou dobu jest odloučen od nevěsty, nesmí se tato rozmrzelost zazlívati.

Snažil jsem se, abych Františka upokojil tím, že v sousedním domě dokonce i manželé byli odloučeni. (s.15) Manželka přidělena jako ošetřovatelka ne mocných do Opolí, muž jako účetní do Magdeburku. Jak se mohou opovážiti rozlučovati manžely? zvolala moje Pavlička, to jest hotová ničemnost! Moje dobrá žena zapomněla, že manželství v naší nové společnosti jest čistě soukromý poměr, jak to již Babel ve své knize „o ženě“ vyložil. Manželství může nyní bez asistence jakéhokoliv úředníka uzavřeno a zase zrušeno býti. Vláda tudíž ani nemůže věděti, kdo jest ženat čili nic. V seznamech jmen důsledně jest každý zapsán toliko svým jménem rodným, a sice dle rodinného jména své matky. Společné bydlení manželů může se při takové soustavné organisaci výroby a spotřeby říditi jen dle pracovních míst a nikoliv naopak, neboť organisace práce nemůže bráti zřetel k soukromým poměrům, které každou chvíli lze zrušiti.

Ostatně i v dřívějším byrokratickém státě - mínila moje choť - stávalo se, že často z osobních příčin nemilé přesazování na vyšších místech bylo změněno. - To jest pravda. A proto odebral jsem se na radnici. Vzpomněl jsem si, že starý přítel a soudruh, s nímž jsem se za vlády protísocialistického zákona seznámil v Ploetzensee (ve vězení), zaujímá vynikající postavení v průmyslovém výboru na magistrátě. Kancelář na radnici byla však oblehána sty osob, které s podobnými přáními sem se dostavily. Na chodbě setkal jsem se s jiným soudruhem, který v témž průmyslovém výboru pracuje a jemuž jsem pověděl vše, co jsem na srdci měl. Radil mi, abych později, až se zapomene na Františkovo účastenství při spořitelní výtržnosti, se zase dostavil a žádal, aby byl do Berlína zpět povolán. (s.16)

Zároveň jsem si mu postěžoval, že já sám jsem sice přijat jako knihař, ale nikoliv ve své dřívější vlastnosti jako mistr, nýbrž pouze jako pomocník. — To nejde jinak, pravil on. Následkem výroby ve velkém není třeba tolik mistrů jako dříve. Ale za to mi sdělil, že malou chybou v počítání bude dodatečné třeba obsaditi místa 500 dozorců na práci; radil mi, abych se o místo takové hlásil. Rady jeho uposlechnu.

Moje žena byla přijata za ošetřovatelku dítek, ale ne tam, kam naše nejmladší dceruška přijde. Bylo řečeno, že zásadné k zamezení, aby matky svým vlastním dítkám přednost nedávaly a žárlivost jiných matek nevzbuzovaly, budou ženy za ošetřovatelky ustanoveny pouze tam, kde se jich vlastní dítky nenalézají. To jest sice spravedlivé, ale moje Pavlička bude to považovati za velice příkré. Ženy bývají ovšem velice náchylný k tomu, aby státní prospěchy podřizovaly svým soukromým přáním.

Nevěsta mého syna není ustanovena za modistku, nýbrž k šití prádla. Společnost má dnes mnohem méně zapotřebí módních předmětů. Nový plán výrobní, jak jsem se doslechl, počítá jen na hromadnou výrobu. Z té příčiny jest zvláštní obratnosti, vkusu a vůbec všeho, co jest příbuzno práci umělecké, v mnohem obmezenějšího rozsahu třeba. Anežka praví, že jest jí lhostejno, co se z ní stane, když nemůže se provdati za Františka. - Děti, odvětil jsem, považte, že ani Bůh by všem vhod udolati nemohl! — Pak by se mělo každému zůstaviti, přerušil mne nevrle František, aby se sám o sebe staral. Tak zle by se s námi nebylo mohlo za dřívější společnosti nakládati. (s.17)

Předčítal jsem jim k jich upokojení číslo „Vorwaertsu“, v němž vláda na objasněnou podala přehled přihlášek k provolání a přehled přidělování práce. Za myslivce přihlásilo se v Berlíně více osob, než může býti zajíců na deset mil kolkolem. Die přihlášek mohla by vláda postaviti vedle každých dveří vrátného, vedle každého stromu lesníka, vedle každého koně štolbu a ještě by jim zbylo! Chův jest více přihlášeno, než děvčat do kuchyně, kočí více než podomků. Za sklepnice a zpěvačky přihlásily se ohromné houfy, za to tím méně bylo přihlášek za ošetřovatelky nemocných. Prodavačů a prodavaček přihlásilo se též velmi mnoho. Dozorců, kontrolorů, inspektorů, zkrátka, správních úředníků bylo jako much, ano, i akrobatů bylo by více, než s dostatek. Ale pro tuhou, těžkou práci dlaždičů, topičů, vůbec dělníků při ohni, došlo přihlášek velmi poskrovnu!. Ještě méně přihlásilo se osob pro čistění stok.

Co měla vláda učiniti, aby svůj organisační plán pro výrobu a spotřebu uvedla v souhlas s přihláškami? Měla snad vyměřiti nejmenší mzdu při oboru, k němuž jest veliký nával, a větší mzdu pro obory, o něž se málo lidí hlásí? To by odporovalo zásadnímu učení sociální demokracie. Každá práce, která jest společnosti užitečná, má, jak Bebel vždycky říkal, pro společnost vždy stejnou cenu. Větší podíly na výnosu práce velice by podporovaly nerovný požitek, aneb umožňovaly by zase, aby lépe odměňováni pracovníci činili si úspory, čímž by se po oklikách zase vychovávala kapitalistická třída, a tím by se celý socialistický systém výrobní zničil. Anebo má se spůsobiti různým vyměřováním pracovní doby narovnání? Pak by však přirozená souvislost různých prací mezi sebou byla porušena. Hra s nabídkou a poptávkou, která za dřívějšího panství kapitálu řádila, nemá a nesmí při novém řádu přijíti zase k platnosti.(s.18) Vláda zatím zůstavuje svému rozhodnutí, mají li nepříjemné práce přidělovati se trestancům a zamýšlí, jak to již Bebel odporučoval, zavésti v zaměstnání častější střídání. Snad by mohl týž dělník příště téhož dne v různých hodinách při různých pracích být zaměstnán.

Prozatím mohlo se vykonati urovnání těchto poměrů pouze losem. Z veškerého počtu ucházenu pro příbuzné obory práce byl dle potřeby jednotlivých oborů dle organisačního plánu vládního přiměřený počet vylosován. Z těch, kteří zbyli, opět losem byli ustanoveni ti, kteří se mají věnovati pracím, pro něž nedošel dostatečný počet přihlášek. Při tom prý mnohý vytáhl los, který se mu velmi málo zamlouvá‘.

František pravil, že bývala odjakživa ovšem loterie pro koně a psy, ale zde že se poprvé losuje též o lidech. Již na počátku jsou prý se svou moudrostí v koncích, takže musí nechat rozhodovati los.

Nezapomínej, namítl jsem mu, že budoucně vše musí býti znova upraveno. Nyní ještě trpíme následky vykořisfovací soustavy a panství kapitálu. Jakmile sociálna demokratické uvědomení všude a veskrze nabude průchodu, budou se přihlašovati právě pro nebezpečné a nepříjemné práce dobrovolníci ve velikém počtu, poněvadž je povznášeti bude vědomí, že takovým druhem práce neslouží jako dříve hamižnému výdělkářství vykořisťovatelů, nýbrž činí se vysoce zasloužilými o blaho celku.

Ale děti, jak se mi zdálo, nedaly se o tom přesvědčiti.(s.19)

VIl. Zprávy z venkova.

Všichni 20letí mladí lidé mají se do tří dnů dostaviti k vojsku. Anežčin bratr jest též mezi nimi. (s.19) Lidová obrana má býti co nejrychleji organisována a ozbrojena. Ministerstvo vojenství, jehož rozsáhlé budovy v Lipské a Vilémové třídě s krásnou zahradou přeměněny na vychovavatelnu větších dítek -  moje žena měla býti zaměstnána v tomto ústavě - musí zůstati zachováno dřívějšímu určení svému.

Vnitřní poměry vyžadují, aby se zřídila lidová obrana dříve, než se spočátku zamýšlelo, a v míře rozsáhlejší. Noví zemští radové v provinciích naléhavě žádají za vojenskou podporu při provádění nových zákonů po venkově a v menších městech. Proto bude v každém místě bývalého okresního velitelství obrany zemské postaven prapor pěchoty, škadrona jízdy a baterie. K vůli větší jistotě nebude vojsko to vzato z mužstva téhož doplňovacího okresu.

Sedláci musí býti přivedeni k rozumu! Protiví se sestátnění či, jak se nyní nazývá, sespolečěnštění svého soukromého majetku, pozemků, stavení, dobytka a jiného inventáře. Takový sedlák chce jen na svém vlastním dřepěti, byť i při tom od rána do noci se musil dříti a plahočiti. Ovšem mohli by se ti lidé nechati klidně seděti, kdyby se tím celá soustavná organisace výroby pro říši nestávala nemožnou. Proto musí nyní ti nerozumové bytí donuceni, aby pochopili, co jich vlastnímu blahu prospěti může. Jen co bude celá organisace provedena, potom sedláci nahlédnou, jak příjemný a pohodlný život jim sociální demokracie při krátké pracovní dobé připravila.

Pacholci a nádennící na venkově byli nejprve, když velké statky, na nichž dosud práci nalézali, za národní majetek byly prohlášeny, velice zaujati pro věc. Nyní však náhle vjela do nich podivná touha po změně.(s. 20) Hrnou se vesměs do velkých mest, pokud možcfe do Berlína. Zde v Bedřichové třída a Pod lipami, bylo znamenati v posledních týdnech nejpodivnější, nikdy před tím nevídané postavy z nejvzdálenějších končin Německa, Na mnoze přitáhli se ženami a dětmi, měli málo prostředků, žádali však, aby se jim dalo jísti a píti, Šáty a obuv a sice ty nejlepší a nej­dražší. Doslechli se, že zde všichni žijí v největším blahobytu. Jen kdyby to pravda bylo!

Rozumí se, že nyní všichni ti zalesáci postrkem se dopravují do své domoviny, což ovšem mnoho roztrpčení vzbuzuje. To nám ještě scházelo, aby libovolné potulování se lidí z venkova mařilo vládní velkolepou organisaci výrobní. Brzy by se jako kobylky vrhli na zásoby zde nashromážděné a doma by nechali nutnou práci na holičkách aneb kdyby se jim to jinak hodilo, nechali by nahromaděné zásoby zkaziti.

Bylo by ovšem bývalo správnější, kdyby teprve nyní vydaná ustanovení již dříve byla se prohlásila, dle nichž by nikdo své bydliště k dočasnému vzdálení se bez dovolení úřadu nesměl opustiti. Rozumí se, že do Berlína i na příště smějí docházeti hosté a že má býti dovolen příliv lidu z venkova, ale nikoliv libovolné aneb bez plánu, nýbrž jak to vše ve „Vorwaertsu“ bylo prostě a jasné vyloženo, dle měřítka pečlivých výpočtů a plánů vládních.

Sociálně-demokratický stát či, jak se nyní zove, společnost považuje všeobecnou povinnost pracovní za velmi vážnou a netrpí žádného tuláctví ani tuláctví po drahách železných. „Vorwaerts“ přináší i dnes velmi ostrý článek proti tak zvaným decentralistům, t j. proti směru bažícímu po kompromisu, k němuž se také počítají mnozí berlínští politikové při džbánku. To jsou lidé, (s.21) kteří nemohou pochopiti, že berlínští zástupcové města teď nemají parlamentovati, nýbrž mají býti rozkazů poslušní. Zástupcům města přísluší jediné, aby jednotlivě v Berlíně prováděl‘, co vláda pro celou zemi nařídila. Berlín má pro počet svého obyvatel­stva, ustanovena v rozpočtu říšském, tolik vydati, co ba každý rok v tomto rozpočtu na nové domy, veřejné sady a obecná ztížení rozpočteno jest, ani více, animéně.

Včera  říšský kancléř opět jednou, jak „Vorwaerts^“ s právem vynáší, v říšském sněmu promluvil spůsobem velmi zdařilým a účelným a dosáhl jednohlasného usnesení. Jednalo se o to, má li se učiniti pokus, aby venkov byl upokojen tím, že by venkovský soukromý majetek nebyl zrušen ve prospěch veškerenstva v Německu, nýbrž ve prospěch t. zv. místních výrobních společenstev, jichž členy závazně by byli všichni obyvatelé každého místa.

Takové bludy a omyly - pravil říšský kancléř - pocházející již z dob Lassallových a již r. 1891 erfurtským sjezdem strany socialně-demokraíické vyvrácené, nesmí se opět oživovati. Z takovéto organisace různých společenstev výrobních vznikla by nutně samostatná konkurence jednotlivých míst mezi sebou. Rozdíl jakosti půdy v různých krajinách a obcích spůsobil by opět rozdíly mezi chudými a bohatými a otevřel by zase zadní dvířka soukromému kapitalismu. Soustavná však organisace výroby a spotřeby, jakož i věcné rozdělení pracovních sil po celé zemi nesnese žádného individualismu, žádné volné konkurence, ani osobní ani místnísamostatnosti. (s.22) Sociální demokracie nesnese polovičatosti; buď ji chcem úplně, aneb ji nechceme. My však ji chceme úplně a naprosto uskutečniti ku blahu veškerenstva. (Hlučná pochvala.)