Turecko v roli nezávislé mocnosti

Zatímco je Turecko stále vlivným členem NATO (ačkoliv v roce 2004 považovalo členství v Severoatlantické alianci za klíčové pro národní bezpečnost 67 % Turků, v roce 2011 to je pouze 41 %), stává se nyní samostatným hráčem, stále více kritickým k USA a Izraeli. K této změně došlo za vlády islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) v čele s premiérem Recepem Erdoganem. AKP se dostala k moci v r. 2002 a brzy se musela rozhodnout, jak se postaví k americkému požadavku použít Turecko jako základnu pro invazi do sousedního Iráku. Odmítavé stanovisko započalo novou fázi zahraničních vztahů Ankary.

Turecko se sice podílelo na okupaci Afghánistánu, nicméně tak učinilo pouze jako nebojující člen aliance a funguje jako bezpečnostní síla vlády v Kábulu. Udržuje úzké vztahy s Íránem, podporuje jeho snahu rozvinout jadernou energetiku a v roce 2010 hlasovalo v Radě bezpečnosti OSN proti sankcím. Ankara původně odsoudila válku svých spojenců z NATO proti Libyi a varovala, že dlouhý konflikt tuto zemi přemění na „druhý Irák resp. Afghánistán“.  Turci se nakonec k NATO připojili, ale odmítají bombardování a interpretují rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1973 striktně v rámci zajištění bezletové zóny. Teprve na počátku července Ankara uznala vzbouřeneckou Přechodnou národní radu (NTC), nadále však tlačí na příměří a zprostředkované řešení konfliktu. Navzdory záplavě uprchlíků ze Sýrie v jižním Turecku podporuje Ankara mírové řešení tamní situace a odmítá podpořit sankce Západu. Zároveň má ekonomické zájmy v arabském světě a vytváří si pozici klíčové mocnosti v Libyi a Sýrii po změnách tamních režimů. Za posledních deset let však prošly výraznou proměnou vztahy Ankary a Tel Avivu. Turecko veřejně odsoudilo izraelskou politiku v pásmu Gazy jako „státní terorismus“ a v roce 2010 odvolalo svého velvyslance po zmasakrování devíti tureckých mírových aktivistů pokoušejících se prolomit blokádu Gazy Izraelem.

Ve své geostrategické pozici na pomezí Evropy a Asie, jako most mezi evropskou civilizací, arabským světem, Ruskem a Íránem a jako kandidátská země EU a člen NATO, hraje Turecko významnou roli jako regionální zprostředkovatel. Má významný potenciál přesvědčit Hamas, aby se připojil k mírovým rozhovorům s Izraelem. Premiér Erdogan je totiž považován za nejpůsobivějšího mluvčího v regionu. Turecko kromě členství v EU aspiruje společně s Mexikem, Jižní Koreou a Indonésií na členství v uskupení velmocí BRICS. Jako nezávislá emancipovaná mocnost se chopilo ambicí ukázat na Blízkém Východě cestu k novému globálnímu, politickému, ekonomickému a kulturnímu řádu.