Stávající znění Lisabonské smlouvy nedovoluje přímou finanční pomoc zadluženému individuálnímu členu EU, proto se používala klička podle paragrafu pro kolektivní pomoc v jiné situaci (článek 122 – 2). Ten byl připraven pro energetickou krizi, povodně či jinou přírodní pohromu. Další trik spočíval v tom, že klíčovou pomoc neposkytovala Evropská unie, ale podivné s.r.o. EFSF (European Financial Stability Facility), do kterého členské země přislíbily přispět v případě potřeby dohodnutou individuální garancí za úvěr. Bylo to provizorní řešení, které zejména Německu pomohlo obejít riziko, že proti rozhodnutí berlínské vlády zasáhne německý Ústavní soud. Stávající záchranný systém se však musel inovovat tak jako tak, protože dohody měly jen dočasný charakter a vyprší v půli roku 2013.
Nová úprava má vzniknout zařazením dvou vět do paragrafu o fungování eurozóny. Nadále platí, že pomoc nemá řešit problém jednoho státu v potížích, ale je výlučně určena jen pro takový případ, kdyby se finančními trhy začala šířit nákaza prodejní paniky, která by mohla otřást celou eurozónou. Jedině pak by mohl zasáhnout nový Evropský stabilizační fond (ESF), ale jen po splnění přísně vymezených podmínek.
Pokud jde o finanční zdroje fondu, o žádném novém příspěvku se nemluvilo, takže zatím se do něj překlopí jen to, co zbude z EFSF. Před summitem se hodně mluvilo o emisi společných dluhopisů unie, ale německá kancléřka byla proti, přestože den předtím se zdálo, že unijní dluhopis má podporu Bundestagu. Větší váhu však bude mít v nejbližší době podpora voličů, kterým se zdá, že Německo už toho zaplatilo dost. Merkelová musí být opatrná, příští rok se budou zemské volby v 11 spolkových zemích.
Novinkou v evropské pomoci bude spoluúčast investorů. Od majitele dluhopisů bude například požadováno, aby přistoupili na prodloužení splatnosti nebo na jiný zásah do svých práv, který bude fakticky znamenat, že o část peněz přijdou. Budou „očesáni“ (haircut), jak se tomu říká finanční hantýrkou. Neproběhne to automaticky, použije se metoda vyvinutá Mezinárodním měnovým fondem. Ten se vždy nejprve dohodne s největšími věřiteli, a pak už těm malým nezbude, než aby šli za nimi.
Úprava se zatím týká jen eurozóny, ale protože vyžaduje zásah do Lisabonské smlouvy, musí ji schválit všech 27 členských států. V Česku asi vznikne spor, jak to udělat. Připomeňme si, že ústava nabízí celou škálu možností, až po referendum. Referendu se chtěly všechny státy vyhnout, vzhledem k tomu, že stejně se vždycky tak dlouho hlasuje, až země, která byla proti, souhlasí. Premiér Petr Nečas uvažuje o ratifikaci formou ústavního zákona. Silnou kartu znovu dostane do rukou prezident Václav Klaus, pokud bude nutný i jeho podpis.
Petr Nečas s doplněním Lisabonské smlouvy souhlasí, ale nevidí žádný důvod, abychom se k systému ESF připojili. Není však vyloučeno, že časem můžeme názor změnit. Ne že bychom na tom byli tak zle, abychom takovou pomoc potřebovali už teď, ale chaos, který tato vláda kolem sebe šíří, vyvolává mrazení i nad relativně dobrými čísly. Aféra ministra Pavla Drobila, jehož tým podle odposlechů ředitele Státního fondu pro životní prostředí Libora Michálka zajišťoval „mimorozpočtové financování“ ODS, naznačuje, že to vypadá spíše na „vládu mimorozpočtové odpovědnosti“. Je namístě obava, že státní kasa bude navrtána z více stran. Je-li tomu tak, pak i nám pomáhej ESF a všichni svatí!
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.