Rakouský exkancléř: Evropa je na křižovatce

Jsem přesvědčený Evropan, prohlašuje bývalý rakouský kancléř za sociální demokracii z let 2006 – 2008 a stávající místopředseda Socialistické internacionály Alfred Gusenbauer. Co to znamená, vysvětlil v úvodním slově na semináři v Praze, který proběhl u příležitosti vydání memoárové knihy Jiřího Paroubka Ve službě republice, která je věnována setkáním s osobnostmi světové politiky a úvahám na téma české zahraniční politiky. Gusenbauer označil Paroubka za svého přítele a „bojovného Evropana, který vždy hájil českou věc, věc sociální demokracie a evropskou věc“.

Svého vystoupení však Gusenbauer využil hlavně k tomu, aby vyložil svůj názor na probíhající krizi eurozóny, kdy se řada zemí potýká s obrovskými rozpočtovými problémy a unie hledá způsob, jak to financovat. Vidí Evropskou unii na křižovatce, která nabízí jak příležitosti, tak nebezpečí. Je tu příležitost, že unie nakonec vyjde z krize posílená mnohem hlubší integrací a jednotou členských zemí. Ale může to dopadnout i opačně, úroveň evropské integrace poklesne a budeme čelit nacionalismu. Hrozí nebezpečí, že lidé se budou distancovat od evropského projektu, protože budou mít dojem, že Evropa jim není schopna zajistit žádný přínos.

Jsme tedy na křižovatce, a v takové situaci je nezbytné jasné stanovisko, zdůrazňuje bývalý rakouský kancléř. Je přesvědčen, že volba hlubší integrace Evropy je nevyhnutelná a nemá alternativu, pokud Evropa nechce směřovat k ekonomické a politické katastrofě.

Argumentace nestojí jen na tom, že Evropa je už natolik propojena, že jsme na sobě vzájemně závislí a úvahy o soběstačnosti jsou dávnou minulostí. Za velkou historickou vymoženost přitom označil fakt, že kontinent, který je tak ekonomicky propojen, byl zároveň schopen vytvořit politické orgány s určitou demokratickou legitimitou, takže jsou schopny Evropu vést.

Jenže v budoucnosti budeme Evropu potřebovat ještě víc. Vezměme do úvahy, že v příštích letech bude 70 procent veškerého světového růstu pocházet ze sedmi zemí světa – z Číny, Indie, Ruska, Indonésie, Brazílie, Jižní Korey a Jižní Afriky. V takové situaci už nemůže hrát významnější roli žádná osamocená evropská země – byť byla silná jako Německo nebo Francie. Jedině Evropa má šanci hájit naše ekonomické zájmy a udržet odpovídající podíl na světovém hospodářském růstu.

Unijní země by měly dodržovat víceméně shodný ekonomický koncept – chceme vzdělané lidi, dobrou infrastrukturu a konkurenceschopné obory, které jsou orientovány na export do celého světa. To jsou hlavní rysy našeho ekonomického modelu. Máme samozřejmě také domácí poptávku, ale přidaná hodnota je produkována především obrovským podílem exportu, který je nasměrován jak do Evropy, tak za její hranice.

Když se však svět mění a převážná většina růstu se už nebude odehrávat v Evropě a ve Spojených státech, ale na trzích rozvíjejících se ekonomik, musíme hájit své zájmy tam. Chceme určitý podíl z oněch 70 procent světového růstu. Proto kdekoliv se jedná o světové ceny, o cla, o řešení krize klimatu nebo o utváření mezinárodních institucí, mohou být naše zájmy hájeny pouze na úrovni EU. A to se neobejde bez prohloubení evropské integrace.

Současné vedení EU však podle Gusenbauera neobhajuje evropskou věc dostatečně přesvědčivě. Je to tím, že politická vedení se ocitají pod tlakem bulvárního tisku a veřejného mínění, a tak se pokoušejí trochu skrývat své evropské přesvědčení. To je však činí mimořádně zranitelnými v případě jakéhokoliv typu nacionalistické a populistické mobilizace. Pokud však evropská věc nebude dostatečně prosazována politickými vůdci a zůstane ve vleku nacionalistických emocí, bude ztracena. To Evropě nepřinese žádné vítěze.

Gusenbauer pak vypočetl několik konkrétních prvků žádoucího prohlubování evropské integrace. Vyslovil se pro posílení existujících evropských transferů. Nepovažuje je za dar sousedům, ale za investici, která umožní urychlit jejich ekonomický rozvoj a zvýšit pak příspěvek i ostatním.

Je zastáncem vytvoření evropské hospodářské vlády. Podporuje návrhy prezidenta Evropské centrální banky Jean-Clouda Tricheta, který prohlásil, že potřebujeme evropské ministerstvo financí, které bude mít možnost zasahovat do hospodářského vývoje členských zemí ještě dříve, než nastane katastrofa a jsme konfrontováni s rozvratem.

Bývalý rakouský kancléř považuje za žádoucí i harmonizaci zdanění. Připomněl, že určitá harmonizace už existuje u daně z přidané hodnoty. Teď by považoval za užitečné, kdybychom dokázali postoupit o krok dál a harmonizovat korporátní daně. Přitom se vyslovil také pro evropskou daň z finančních transakcí, jejíž výnos by byl nasměrován do rozpočtu EU.

Položili jsme upřesňující otázku, zda má na mysli harmonizaci daňového základu, nebo sazby?

„Napřed potřebuji společný základ, a další krok představuje, že se pokusíte harmonizovat i míru zdanění,“ vysvětlil Alfred Gusenbauer. „Nemusí být všude stejné, ale může se pohybovat v určitém rozpětí, jak už to máme u daně z přidané hodnoty.“