Šetřit - ano, na těch ostatních

Jsou totiž dvě možnosti. První, se kterou počítala i právě přijatá vládní protikorupční strategie, že nový zákon omezí libovůli ministra financí a hejtmanů při kontrole efektivity veřejných zakázek. Tzv. nezávislý vnitřní audit tedy přestane být závislý na schválení shora. Jenže rýsuje se spíš ta druhá, na kterou upozorňuje Holub, že ministerstvo financí strčilo návrh nového zákona do šuplíku a chce jen novelou oprášit ten starý, aby stávající podmínky tolik neřvaly.

Kalousek vysvětlil v reakci na Holubův článek, že zásadní změny nejsou třeba, „jde jen o zohlednění změn pravidel řízení a kontroly prostředků EU“. Detailně vysvětluje, jak všechno už máme, stačí zvýšit, upevnit a prohloubit. Útvary interního auditu existují a pracují. A není pravda, že plánování kontrol je libovolné a podléhá zvůli vedoucího orgánu veřejné správy.

Holubův článek stojí za přečtení: http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=688592. Obsahuje i poznámku z analýzy Světové banky z května 2010. Současný zákon je podle expertů Světové banky příliš složitý a jeho nejasné paragrafy kontroly zbytečně komplikují. Stejně tak Kalouskova reakce: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pohled-zblizka.php?itemid=11944. Ale za pozornost stojí také věcná část diskuse pod Kalouskem.

Nejprve „rorýs“ cituje odstavec z Kalouskovy odpovědi a překládá jej do logiky možností, jež jsou v té odpovědi ukryty:

rorýs napsal(a):

"Čtenáři se vnucuje myšlenka, že plánování kontrol je libovolné a podléhá zvůli vedoucího orgánu veřejné správy. Pravda je taková, že návrhy plánu má předkladatel vypracovat na základě analýz a kontrolní vzorek vybrat podle míry rizika. Zodpovědnost zaměstnanců, kteří se na rozhodování o užití rozpočtových prostředků podílejí, je současným zákonem o finanční kontrole též stanovena."

Takže na základě analýz se subjektivním posouzení kritické cesty toku peněz odvislého od stanovené míry odpovědnosti vedoucích pracovníků bude případná kontrola nadefinována.........heuréka........dle zvůle a nálady.

Konec rorýsa.

Nejúdernější a nejpodrobnější je „vlk“ (podle skvělé argumentace a mraku překlepů není sporu, že je totožný Petrem Vlkem, který vystupuje u nás). Aspoň dvě pasáže.

vlk napsal(a):

(…) PAn Holub říká, že nový zákon měl ořezat samoděržaví ministra financí ve dvou směrech - v jeho rpavomocech nad plánem kontrol a jejich účelové vysílání, kam s e je vrchnosti zamane a že měl prostě zavést konntroly a to systematické - všude a všech. A pak také pan Holub píše, že Kalousek měl přijít o svou božskou pravomoc bez vysvětlení odpouštět zjištěné prohřešky. Nic víc e nic méně.

(…) Takže bereme to , že ze skoro 650 miliard státních zakázek je minimálně 10% zbytečných. tedy 65 miliard je vyhozeno Oknem. Zbytek jsou zakázky předražené.

A víme taky, jak je to s nezávislostí plánu kontrol a jejich neorganizování ministrem dle potřeby. To je za s popsáno zde:
http://hn.ihned.cz/c1-47335220-kalousek-vraci-uder-kontrola-ma-najit-vondrovo-plytvani

Konec vlka.

Vlk má v text zařazen i odkaz na ekonoma Pavla Kohouta, který znechucen odešel z NERVu, kde byl koordinátorem protikorupční strategie. Jedná se o příspěvek pro Týdeník Rozhlas, který si pak Kohout přetiskl i na finmag.cz jeho společnosti Partners – viz http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/vecere-s-nervem-pet-orisku-pro-experta/.

Tak tedy ještě pár řádek z Kohouta. Snad to zaujme i ministra Kalouska…

Kohout napsal:

Vezměme si jako příklad nedávno otevřený pražský dálniční okruh. Do veřejné soutěže se přihlásilo celkem sedm uchazečů. Soutěžící formulovali své cenové nabídky jak u jednotlivých položek, tak v celkovém součtu. Potud vše v pořádku. Jenže… U položky „výkopové práce na silničním podkladě v materiálu třídy A“ se ceny pohybovaly v rozmezí od 105,70 do 383,77 Kč za metr krychlový. U položky „posílení komorových nástaveb, ocel třídy 10505“ se zase sešly nabídky od 13 570,76 do 36 489,78 Kč za tunu. Proč tak široké rozpětí?

Protože zákon o veřejných zakázkách umožňuje u těch velkých libovolně provádět křížové dotace napříč položkami. Křížové dotace jsou ovšem v příkrém rozporu s průhledností nákladů. Proč se stavební firmy snaží zamlžit průhlednost cen? Hádejte, můžete jednou.

Korupce nebo neefektivita?

A to není zdaleka vše. Existuje ekonomická teorie aukcí, která je velmi propracovaná a matematicky exaktně podložená. Aplikace vhodného mechanismu by mohla srazit náklady na veřejné zakázky o dvě až sedmnáct procent (podle různých odhadů.) Jedno procento přitom znamená šest miliard. To je již makroekonomicky zajímavá částka. Proč zákon o veřejných zakázkách aukce nevyžaduje, zůstává záhadou…

Konec Kohouta (snad ne definitivní).