70 let od lidické tragédie

Po provedení atentátu na R. Heydricha začala temná kapitola v českých dějinách. Likvidace třetího muže Říše spustila nevídanou lavinu odvetných akcí nacistů, které dostaly nejvýraznější podobu v nechvalně známé ,,heydrichiádě" (druhé stanné právo, které trvalo od 27. 5. 1942 do 3. 7. 1942). Během ní a následně potom bylo popraveno 535 Čechů (uvádí se i číslo blížící se k 700), tisíce převezeno do koncentračních táborů, uvězněno a jinak perzekvováno. Český národ tak ztratil například význačného spisovatele V. Vančuru (popraven 1. 6. 1942), národní socialistku F. Plamínkovou (30. 6. 1942), protektorátního předsedu vlády A. Eliáše (19. 6. 1942) a mnohé další.

A. Hitler požadoval dokonce urychlenou popravu 10 000 Čechů, většinou příslušníků inteligence, což mu (údajně) K. H. Frank rozmluvil. Ten navrhoval rychlé a jednorázové odstrašující řešení, které mělo být přímou odvetou za smrt R. Heydricha. Sekundárně sledoval i jiný cíl - ráznou a rozhodnou akcí chtěl dosáhnout svého jmenování říšským protektorem. Hitler od Franka totiž podobné opatření očekával. Na jednání Franka s Hitlerem 9. 6. 1942 v Berlíně mu fakticky nejvyšší představitel protektorátu (nový zastupující protektor K. Daluege, který se ujal úřadu již 30. 5. 1942, tedy 5 dní před Heydrichovou smrtí, byl jen Frankovou ,,loutkou" ) sdělil, že je připravena akce na vypálení Lidic a jejich srovnání se zemí kvůli prakticky nicotné zámince. S tím se Hitler spokojil a dal Frankovi své posvěcení tohoto činu.

9. 6. 1942 obklíčili příslušníci SS a německé policie Lidice a zakázali jejich obyvatelům opustit své domovy. Na provedení akce osobně dohlížel K. H. Frank. Muži nad 15 let byli postupně shromažďováni na Horákově statku, v jeho sklepě a chlévě. Pak začaly popravy. Nejmladšímu zastřelenému bylo 14 let, nejstaršímu 84. Lidice, jak už jsme v úvodu poznamenali, následně vymizely z mapy. 16. 6. 1942 pak nacisté popravili ještě dalších 26 lidických obyvatel z rodiny Horákových a Stříbrných a lidické, kteří se osudnou noc z 9. 6. na 10. 6. 1942 nacházeli mimo obec.

Lidická tragédie sice byla jedním z největších nacistických zločinů během druhé světové války, na druhé straně pomohla našemu odboji v ,,oduznání mnichovské" dohody a podpoře obnovy Československa v jeho předmnichovských hranicích. W. Churchill ostře odsoudil vypálení Lidic a vyjádřil sounáležitost a podporu ,,české věci". Rovněž na něho v této souvislosti zapůsobil čin, který vypálení Lidic předcházel - provedení atentátu na R. Heydricha. Jak víme, podpis pod mnichovskou dohodou (diktátem) byl Brity odvolán 5. 8. 1942 a tím učiněn i první významný krok k obnově Československa.

V historické literatuře či publicistice je málokdy zmiňován fakt, že Lidice a Ležáky neměly být jedinými vypálenými obcemi na území protektorátu. Nacisté zvažovali, že zlikvidují ještě obec Končiny a Bohdašín ve východních Čechách a Bernartice, kde se měli údajně skrývat parašutisté z desantu Intrasitive. Mezinárodní odsouzení hanebného činu vypálení Lidic a potom i Ležáků však s největší pravděpodobností zabránilo dalšímu nacistickému běsnění.

K lidické tragédii se vyjádřil i nyní nový německý prezident J. Gauck, který prohlásil, že tento čin byl činem teroristickým a masakr v Lidicích jej naplňuje studem. V dopise to Gauck sdělil svému protějšku V. Klausovi.

Jakkoli je Gauckovo gesto pro český národ důležité a sebereflexivní, 70 let od uplynutí lidické tragédie je mementem, které je nutno si každoročně připomínat. Zvlášť pro některé revizionisty z řad ultrapravičáků či jiných ,,přepisovačů" historie, kteří popírají fakticky doložené skutečnosti a cíleně si pletou příčinu a následek.

Na závěr ještě dodejme, že podobný osud jako Lidice stihl v průběhu války i například francouzskou vesnici Oradour - sur - Glane či italské Marzabotto. Obyvatelé Oradour - sur - Glane zmasakrovaly jednotky SS 10. 6. 1944 (ve stejný den jako Lidice) pod vedením SS - Sturmbannführera A. Diekmanna. Za oběť padlo celkem 642 lidí. V případě Marzabotta byla vyvražďovací akce provedena od 29. 9. 1942 do 5. 10. 1944 a některé zdroje uvádí číslo obětí blížící se až k tisícovce mrtvých včetně dětí a kojenců.