Generál SS ve službách západních zpravodajských služeb

Ukázal to dokumentární pořad známého 57letého publicisty Stefana Meininga, autora filmu „Mezi půlměsícem a hákovým křížem“ a řady publikací o činnosti zpravodajských služeb. Na podkladě stovky stránek dříve neznámých archivních dokumentů připravil otřesný pořad, jak bývalý masový vrah škrtem péra posílal židovské oběti od psacího stolu do plynových komor, aby po válce sloužil americké a západoněmecké zpravodajské službě až do svého odchodu do důchodu v roce 1967.

Huber v roce 1922 vstoupil do policie a do roku 1933 pracoval v mnichovském policejním oddělení. Mimo jiné byl zapojen do „Levé opoziční jednotky“ s dohledem nad NSDAP. Po uchopení moci národními socialisty se přesto Huber těšil plné důvěře Reinharda Heydricha, který jej - když byl vedoucím říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) - v roce 1934 umístil na Státní policejní úřad Gestapa v Berlíně. Účastnil se vyšetřování bombového útoku na Hitlera v Mnichově a vedl šetření údajné homosexuality vrchního velitele armády Wernera von Fritscha.

Bezprostředně po anšlusu Rakouska byl jmenován vedoucím vídeňské státní policie, kterou sedm let řídil. Byl mu podřízen Ústřední úřad pro židovskou emigraci ve Vídni, a organizoval ve spolupráci s Eichmannem masové deportace Židů. Huber se stal politickým poradcem Gauleitera Baldura von Schiracha a jako zástupce ve funkci říšského komisaře obrany byl odpovědný za ostrahu hranic se Slovenskem, Maďarskem, Jugoslávií, Itálií a Švýcarskem. Na konci podzimu 1944 byl na popud válečného zločince popraveného v Norimberku, Heydrichova nástupce po pražském atentátu Ernsta Kaltenbrunnera povýšen na velitele bezpečnostní policie a SD ve vídeňském vojenském obvodu.

Historici charakterizují Huberovy funkce, že v celé německé říši neexistovala obdoba, jako jednoho z hlavních nacistických zločinců na půdě bývalého Rakouska. Na konci války byl zajat, ale nikdy nebyl potrestán. V roce 1949 byl v soudním řízení klasifikován jako drobný pachatel a dostal roční podmínku se směšnou pokutou 500 marek. Rozsudek byl však zrušen a Huber byl v dalším případě odsouzen na pět let v trestním pracovním táboře, který nenastoupil. V roce 1955 byl pak rozsudek zrušen a Huber poté žil nerušeně v Mnichově - vedený jako účetní společnosti na výrobu kancelářských strojů. Ve skutečnosti až do svého odchodu do důchodu v roce 1967 pracoval pro zpravodajské služby.

Před čtyřmi roky historička Sabrina Nowacková ve své disertační práci o bezpečnostních západních organizacích upozornila na zapojení bývalých nacistických zločinců do jejich služeb, včetně generála SS Hubera. Podle letos zveřejněných informací v New York Times existují od americké CIA informace z roku 1953, že Huber a jeho síť byla pro ni vysoce zajímavá. Ačkoliv interní zpráva německé BND uvádí, že Huber je „zvláště odpovědný za nespravedlnost“, byl přijat do jejich služeb a využívány jeho znalosti.

To vše umožnila situace, kdy po porážce Německa sloužil ochotně americkým zpravodajským službám. Americké orgány odmítly jej vydat spravedlnosti a jeho stopa se tak „ztratila“. Jak ukazuje výzkum mnichovského historika Michaela Holzmanna, Huber mohl proto žít nerušeně až do své smrti v roce 1975 v Mnichově a vyhnout se tak osudu jeho kumpána Adolfa Eichmanna, který byl izraelským soudem odsouzen trestu smrti vykonaném v červnu 1962.