Josef Masopust – velikán českého fotbalu

Josef Masopust ve své době patřil k nejlepším fotbalistům světa. Mohl být tehdy srovnáván třeba s nedostižným Pelém. V zápase mezi Duklou a FC Santosem, tuším v roce 1959, který umožnil přímou konfrontaci mimořádného umění Pelého a Masopusta, zvítězila Masopustova Dukla a Josef byl udiveným světovým tiskem označen za lepšího a komplexnějšího hráče nežli fenomenální Pelé.

V jiné zemi, v jiném nežli komunistickém systému, by mu postavili sochu už tehdy a ne až po padesáti letech. V jednom komentáři jsem se dočetl, že když autor viděl Masopustovu sochu, že mu to připadalo jako v Severní Koreji. To je naprosté nepochopení přístupu komunistického režimu. Ten nebyl schopen individuální mistrovství Masopustova formátu ocenit vůbec. Svou herní velikostí totiž zcela vyčníval z řady. Pak ještě ve své ideologické zaslepenosti tentýž autor píše cosi o podplukovnících „lidové armády“ a o tom že J. Masopust nebyl schopen se vzbouřit proti režimu.

Proč vyčítat skvělému stavebnímu inženýrovi, že stavěl mosty v průběhu starého režimu? A proč vyčítat fenomenálnímu fotbalistovi, který byl jedním z nejlepších hráčů světa své doby, že se zajímal jen o fotbal?

Ano, nefandil jsem Dukle, ale komunistickým režimem pronásledované Slávii. Její hvězdy, které prožívaly svou kariéru v Masopustově éře, Jan Lála a František Veselý, či ve Spartě Andrej Kvašňák či Václav Mašek, byly fanoušky těchto nejpopulárnějších českých klubů přímo zbožňovány. Na Josefa Masopusta a jeho Duklu, produkt komunistické „fyzkultury“, se často pískalo. Tedy na československých stadionech.

Byl vůdčím duchem československého teamu, který v Chile v roce 1962 získal stříbrné medaile na Mistrovství světa ve fotbale. Byl také jeho nejlepším hráčem a hra čs. teamu na něm byla postavena. Nevím, kdo byl největším českým fotbalistou. Zda to byl Josef Bican či Josef Masopust anebo František Plánička či ve fotbalovém starověku Jan Košek. Anebo Pavel Nedvěd. A odpověď na tuto otázku mě příliš netrápí. Jejich jména ve své době hřměla Evropou i světem.

Josef Masopust se stal jedním z nejlepších hráčů světa díky svému vynikajícímu talentu a nevšední píli, ale také díky skvělým spoluhráčům z národního mužstva i z Dukly. Díky spolupráci i konkurenci s vynikajícími hráči se mohl dostat na opravdu světovou úroveň.

Pokud by hrál dnes, byly by jeho nohy vyvažovány zlatem a hrál by za nejlepší světové kluby. Podobně jako Pavel Nedvěd v nedávné době by se stal vzorem statisíců českých kluků, kteří hrají fotbal.

P.S.: Jsem rád, že většina komentářů k J. Masopustovi byla důstojná jeho jména.