Petr Dimun: Kdo v ČSSD vede „atomové války“

Dnes totiž nejde již jen o míru pravděpodobnosti možné předsjezdové dohody mezi oběma hlavními kandidáty, ale také o to, zda a případně jak dlouho by byla taková dohoda naplňována, nebude-li uzavřena, co se stane v případě, že bude jeden z dua Sobotka-Hašek na hlavu poražen, anebo co se bude s ČSSD odehrávat, budou-li rozhodnutím sjezdu „odsouzeni ke spolupráci“.

Dohoda Sobotka – Hašek? Pouhá mediální strategie

Těsně před vánočními svátky, po krajské konferenci ČSSD v Karlových Varech, prohlásil jeden z kandidátů na předsedu ČSSD, poslanec a šéf Asociace krajů ČR Michal Hašek, že mezi ním a Bohuslavem Sobotkou nevypukne „atomová válka“. Tomuto prohlášení předcházely kuloárové informace, že mezi oběma kandidáty probíhá jednání, jehož cílem je uzavřít dohodu, která by znamenala primárně konec soutěžení o počet krajských nominací mezi oběma favority volby a následně také dohodu o rozdělení funkcí předsedy a prvního místopředsedy. Informace se různily v detailech, ale shoda byla na tom, že Michal Hašek nabídl stažení své předsednické kandidatury výměnou za podporu na funkci prvního místopředsedy a získání většiny v politickém grémiu pro své stoupence. Opravdový, „plnotučný“ střet o to, kdo bude za ČSSD kandidátem na premiéra, by se tak odložil až na další sjezd. Vzhledem k tomu, že podobné informace pronikaly k novinářům již od první chvíle jejich vzájemného souboje a vždy s dovětkem, že tím, kdo pak „rozumnou dohodu“ odmítl, byl Bohuslav Sobotka, šlo pravděpodobně o součást zručné mediální taktiky týmu Michala Haška. Již zmíněnému prohlášení Michala Haška, v němž vylučoval „atomovou válku“ s Bohuslavem Sobotkou (mimochodem, pojem „atomová válka“ je oblíbeným termínem Jaroslava Tvrdíka, který adresoval svým opravdovým či domnělým soupeřům vždy, když je chtěl buď zastrašit, anebo se dohodnout), předcházelo navíc jeho vystoupení v televizi s předsedou Věcí veřejných Vítem Bártou, v němž Hašek vyslal Sobotkovi nabídku, že v případě svého zvolení předsedou počítá s Bohuslavem Sobotkou jako s místopředsedou (neupřesnil však, zda se jedná o funkci prvního místopředsedy). Michal Hašek tak opět prokázal, že na rozdíl od Bohuslava Sobotky zvládá mnohem lépe marketing a jeho mediální tým ukazuje Sobotkovu zázemí v Lidovém domě záda. Jen málokdo si totiž v té chvíli uvědomil, že tuto nabídku pronáší ten, kdo v dané situaci měl menší šance na zvolení předsedou, kdo vydává přes soukromé PR agentury tiskové zprávy z uzavřených jednání stranických orgánů, což je formálně neloajální vůči straně a obsahem neloajální vůči úřadujícímu předsedovi a kdo tak chce především opět docílit toho, že bude odmítnut, popřípadě oslyšen a znovu tak bude moci podpořit svůj černobílý obraz střetu mezi ním a Sobotkou, kdy je to přece Michal Hašek , kdo je konstruktivní a nechce stranu rozdělovat. Je tomu však opravdu tak?

Mířit na lišku, trefit Maryšku

Už jsem zmínil případy, kdy soukromá PR agentura vydává jménem Michala Haška interpretující tiskové zprávy událostí uvnitř strany, jejichž úspěšnost je – bohužel – vysoká. Naposledy se tak stalo v případě nových informací, které přinesla MF Dnes o údajných provizích za privatizaci Mostecké uhelné a.s. a které měly směřovat lidem blízkým Stanislavu Grossovi. Michal Hašek okamžitě vydal tiskovou zprávu, v níž oznámil, že žádá k celé věci svolání mimořádného politického grémia ČSSD a dožadoval se také vyvození odpovědnosti středočeské ČSSD. Její předseda, Richard Dolejš, byl totiž blízkým spolupracovníkem Stanislava Grosse a měl historické vazby i vůči jednomu z podezřelých z přijmutí údajné provize. Tento Haškův krok však museli za účelový, motivovaný soubojem o předsednický post, označit i novináři samotné MF Dnes a kriticky jej tak vyhodnotil ten samý den v pořadu Události, komentáře i komentátor Práva Alexandr Mitrofanov. Ve středočeské ČSSD totiž probíhá spor mezi Davidem Rathem a Richardem Dolejšem, kteří podporují Bohuslava Sobotku na straně jedné a stoupenci Michala Haška v čele s Milanem Urbanem na straně druhé. V kuloárech pak novináři Haškovi na dálku děkovali, protože sami už ten den, kdy jeho prohlášení přišlo, museli vařit tzv. z vody (žádné nové informace neměli, proto využili negativismus Miloše Zemana a udělali s ním rozhovor) a obávali se, že celá kauza zapadne. Haškův krok pak zcela jistě přišel vhod politikům vládní koalice, kteří si tak mohli na chvíli oddechnout a dal jim možnost znevěrohodňovat kritiku ČSSD vůči nim samotným za jejich korupční podezření. Fakt, že požadavek na svolání politického grémia k této věci neoznámil Michal Hašek Bohuslavovi Sobotkovi osobně, jak bývá zvykem, ale vyhlásil jej nejprve tiskovou zprávou, veřejně kritizoval i sám Bohuslav Sobotka. Výsledek jednání politického grémia ČSSD, v němž přitom mají většinu Haškovi stoupenci, ukázal naprostou zbytečnost Haškova požadavku: politické grémium pouze obecně vyzvalo k vyšetření celé kauzy. Vyšetřování přitom bylo obnoveno již na konci minulého roku, na pokyn nejvyšší státní zástupkyně a Vrchní státní zastupitelství v Praze nyní dokumenty od švýcarské prokuratury překládá, aby je mohlo vyhodnotit. To byly již v té chvíli veřejně známé a mnohokrát medializované informace. Bylo to tedy od Haška plácnutí do vody? Pouze částečně. Zatímco Stanislav Gross dočasně pozastavil své členství v ČSSD a bude čekat a výsledek vyšetřování, média se podle všeho nyní zaměří na ty, kteří o celé transakci přímo rozhodovali. Je otázkou, zda a jak dlouho například Miloši Zemanovi vydrží dočasná ztráta paměti, jak se zachová v případě, že kritika již nebude mířit na Grosse, ale třeba na exministra průmyslu Grégra či Miroslava Šloufa a jak se Michal Hašek zachová v situaci, kdy se zájem novinářů zaměří na některá jména v ČSSD, která byla v této transakci mnohem více zainteresována a která dnes podporují jeho Desatero. I tito lidé by se měli zamyslet nad způsobem chování Michala Haška v této kauze a důsledky jeho iniciativy, které mohou negativně dopadnout dříve nebo později i na ně. Jeho výhodou je sice nesvázanost s touto érou ČSSD, avšak podobně jako v právu i zde platí, že neznalost neomlouvá. Co když přijde podobný případ, jako tento a Michal Hašek svojí mediální zbrklostí v domnění, že pálí na své soupeře, bude odstřelovat své spojence?

Čím hůře, tím lépe

Tímto heslem se pravděpodobně začali řídit někteří lidé v ČSSD. Jak si jinak vysvětlit veletoče jednoho z kandidátů na předsedu, exministra vnitra ve vládě Jana Fischera Martina Peciny, ve věci své účasti v komisi ministra vnitra Radka Johna pro výběr policejního prezidenta? Čtenáři serveru Vasevec.cz si mohou přečíst, jak krátce poté, co Radek John zveřejnil záměr komisi ustavit a pozvat do ní i zástupce ČSSD, celou záležitost zlehčoval, o své možné účasti nevěděl, komise podle něho neměla ani vzniknout a svoji účast předběžně odmítal. Přitom už zpočátku jsem měl informace, které jsem také do článku napsal, a které se následně potvrdily, že John pozve do této komise záměrně právě Pecinu s Františkem Bublanem, čímž obejde Bohuslava Sobotku a že Vít Bárta si od toho slibuje, že se v ČSSD strhne hádka (nebylo od počátku pochyb o tom, že nominace Bublana je pouze účelová, aby v komisi mohl být i Pecina a že Bublan svoji účast rychle odmítne). Pak postupně nastával v Pecinových vyjádřeních posun, začal mluvit o tom, že nebude „kopat do nabízené ruky“, aby následně v ČT potvrdil, že nabídku Johna přijal, ale že se samozřejmě podřídí rozhodnutí vedení strany. Přitom už v době, kdy nabídku Johna přijímal, psal pravděpodobně řádky na tento server, v nichž mne obviňoval z vymýšlení a „plivání“. A zcela jistě již byl informován o tom, že Bohuslav Sobotka odesílá ministru Johnovi dopis, v němž jej žádá o upřesnění mandátu komise a dalších věcí, které jsou důležité pro účast zástupce ČSSD v této komisi tak, aby se nejednalo pouze o stafáž předem dohodnutému výběru. Ve zmíněném vystoupení v ČT ještě svoji účast připouštěl, aby byl následně seznámen se stanoviskem, že Johnem zvolený výběr komisí je možná protizákonný a také že lhůta pro výběr jasně svědčí pro tezi o komisi jako pouhém divadle. A z Peciny se tak najednou stal v médiích zavilý kritik této komise, čímž naplnil i další z mých předpokladů v článku Ohlédnutí za kauzou Drobil, se kterým Pecina ostře nesouhlasil, totiž že potřebuje účast v této komisi „jako koza drbání“, aby se v médiích zviditelnil. Kdyby totiž od počátku respektoval fakta, zjistil si okolnosti jednání celé komise, její zákonnost a lhůty, přemýšlel o pravých důvodech angažmá ČSSD a vyčkal rozhodnutí vedení strany, než svoji účast přijme, takový přístup do médií, jaký zažil se svým názorovým veletočem, by zcela jistě neměl. Co na tom, že tím poškodil obraz ČSSD a vyslal signál o její možné nejednotě. Hlavně že byl v médiích.

Nejde o to, že lidem musel ve svých neustále se měnících vyjádřeních a zvláštních argumentech o tom, že Johnovu nabídku účasti v komisi nepřijal jako politik ČSSD, ale jako předseda stálé komise pro kontrolu BIS (kde ovšem sedí automaticky jako člen ČSSD), připomínat samotného Radka Johna a jeho svéráznou logiku, ale jde především o celkové politické pozadí sporu o budoucího policejního prezidenta. Není náhodou, že to byl právě Martin Pecina se svým manifestem o slušnosti v politice, kdo vyslal vstřícný signál vládní koalici. Jan Kohout, jeho spolupetent, byl za tuto vstřícnost odměněn souhlasem vládní koalice s jeho nominací do dozorčích orgánů ČEZu. Byl to opět Martin Pecina, kdo při hlasování o vyslovení důvěry vládě v létě minulého roku balancoval na hraně přímé pochvaly směrem k ministrům Věcí veřejných, především vůči Radku Johnovi. Koneckonců, byl to opět Martin Pecina, kdo si na ministerstvo vnitra jako poradce přivedl Michala Moroze, kontroverzního muže, z něhož Radek John učinil svého náměstka. Jde o to, zda v ČSSD nevzniká široká koalice lidí, formálně dnes ještě dočasně možná soupeřů, kteří budují platformu pro spolupráci s Věcmi veřejnými, která může nabývat již personálních a jiných ústupků. Není náhodou, že jinak všekomentující Michal Hašek v případě mediálně ostře sledovaného sporu výběru policejního prezidenta mlčel, nevydal žádné prohlášení a podpořil tak spekulace, že celá akce s výběrem policejního prezidenta byla s jeho lidmi koordinována a že i on nemá (podobně jako Martin Pecina) problém s již vybraném jménem, kterým je Viktor Čech.