Zbyněk Fiala: Premiér Nečas na maďarské cestě

Tvrzením, že Maďarsko řeší podobné problémy jako my, může ministr veřejnost dost vyděsit, protože Maďarsko už je prakticky bankrot. Vláda nám něco tají? Maďarsko má předstih i jinde, má například Radu pro rozpočet, po které touží i naši spořivci. Jistě by nás zajímalo, jestli existence takové rady bankrot urychluje, nebo zpomaluje. A jestli se má utvářet až v okamžiku, kdy si s rozpočtem nikdo neví rady, nebo naopak v době, kdy na rady nějaké rady není nikdo zvědav.

Maďarsko také ukazuje svým vlastním příkladem, že není nutné jít zrovna řeckou cestou (které se naše pravice před volbami tak obávala). Ani maďarská cesta není špatná. Připomínám příspěvek, který byl 10. října na zpravodajství serveru Vaše věc:

Financial Times: Orbánovo Maďarsko sešlo z cesty demokracie. Je první členskou zemí Evropské unie, která nejen neplní demokratické principy, ale dokonce dělá kroky zpět

10.10.2011 15:43

Předseda maďarské vlády Viktor Orbán nedávno vítězoslavně prohlásil, že jeho země jde rozhodně jinou cestou, než Řecko.

Podle britského deníku Financial Times (FT) je to sice pravda, avšak kabinet opustil právě cestu starověké řecké demokracie. Orbán se pod pláštěm hospodářské reformy odvrátil od starověké řecké cesty, od cesty demokracie, píše v komentáři šéf institutu Eurasia Group Ian Bremmer. Maďarský premiér v zájmu posílení moci dělá kroky namířené vůči demokratickým institucím, což je zásadní výzvou i pro Evropskou unii. Maďarsko nezohledněním demokracie a občanských svobod ohrožuje „evropskou značku“ před zeměmi, které se připravují ke vstupu do unie i před celým světem, píše Bremmer.

Autor dále připomíná, že po nástupu Maďarského občanského svazu - Fidesz vedeného V. Orbánem byla narušena nezávislost mnoha institucí. Uvádí, že v roce 2010 ohrozila vláda nezávislost Rady pro rozpočet, centrální banky, ústavního soudu a také úřadu pro dohled nad finančním trhem.

Bremmer vyjádřil v článku názor, že Maďarsko je první členskou zemí Evropské unie, která nejenže neplní demokratické principy, ale dokonce v této oblasti dělá kroky zpět. Jelikož tak činí bez jakýchkoliv následků, znamená to riziko pro Unii.

„Ti, kteří již jsou členy Evropské unie, ale zatím nevstoupili do eurozóny, mají takto o jeden důvod víc, aby zpochybnili větší integraci,“ konstatuje Ian Bremmer na stránkách Financial Times.

Ian Brenner je specialistou na politické riziko a spolu se Citigroup vytvořil zvláštní index Global Political Risk Index (GPRI), který se snaží sledovat vliv politiků na ekonomické rozhodování. Definoval také zvláštní kategorii zemí, kde „politika má na trh přinejmenším stejný vliv jako ekonomika“. Jeho postřehy proto nelze považovat za povrchní.

Nečase láká Maďarsko nejen svým autoritářským nacionalismem, který je zřejmě panickou reakcí politické třídy v ohrožení. Pokud se však seznámíme se zkušenostmi Maďarska včas, můžeme budovat nacionalistické autoritářství v klidu, mnohem dříve, než bude k panice opravdový důvod.

V tuto chvíli je však Maďarsko jediným srovnatelným parťákem Česka, který by mohl posílit řady odpůrců větší integrace EU. Český premiér možná nejel do Budapešti s prázdnýma rukama, ale může nabídnout, jak upevnit naše něžné pouto. Může se to týkat oné půjčky z českých devizových rezerv Mezinárodnímu měnovému fondu (fakticky jde o umístění příslušné částky – a někam se stejně umístit musí, aby peníze na účtu nehnily). Lze předpokládat, že pomoc MMF zamíří i do Maďarska, protože Maďarsko se už asi neobejde nejen bez intervence, ale nejspíš i vnějšího dohledu. Kdybychom dokázali vyjdenat, že peníze dáme přímo my a tím jako splníme svůj příspěvek pro tuto další linii eurovalu, padá po jedné ráně spousta much. Dokážu si představit desky s takovým tajným plánem upevňování bratrských česko-maďarských vztahů, který nese lstivý název „Vodička“.

Rozhodně maďarským bratrům nepřeju, co je potkalo, zejména těm dole, kteří se pokoušeli utéct hrabivým domácím bankám a dali přednost hypotékám s nižšími úroky v zahraničí. Pak se ale nestačili divit. Když se domácí měna začala řítit, splátky ve forintech vzrostly ne o procentíčka, ale na násobky. Splácí se hypotéka v eurech a švýcarských francích plus rozdíl směnného kurzu forintu, který tam naskočil od doby podpisu hypotéční smlouvy. Maďarská vláda by to ráda hodila na banky, ať berou splátky v původním kurzu a nějak to dorovnají ze svého. Ať prostě tu kurzovou ztrátu vezmou na sebe. Na sebe znamená i na rakouské matky těchto bank, a protože jedna taková má u nás Českou spořitelnu, máme k sobě vlastně blíž, než si myslíme.

Ale i tady by možná politika přetlačila trh, kdyby jí do toho nemluvila nějaká společná pravidla. Je zřejmé, že pravidla jednotného trhu neumožňují pokus maďarské vlády hodit ztráty zpětně na banky. Jako levičák bych úderu na banky skoro tleskal, jen kdyby to bylo líp vymyšleno a neznamenalo to, že vláda může, co ji napadne. Příště už by to nemuselo být ve prospěch levičáků.

Možná ale, že nás láká právě to porušování pravidel finančního trhu. Na bruselském summitu, který skončil odštěpením Británie, premiér David Cameron také požadoval výjimky z evropské regulace finančního trhu pro londýnskou City. Švédsku, které podobně jako Česko a Maďarsko vyjádřilo britskému postoji opatrnou podporu, byly britské požadavky sympatické, protože Švédové mají také velké finanční aspirace a jsou tvůrci vynikajícího burzovního systému s deriváty, který kdysi nabízeli i Praze.

Praha se hledá. Praha se stále nemůže smířit s tím, že kuponová privatizace u nás navždy zdiskreditovala financování společností pomocí veřejně obchodovaných akcií. Oslnění z burzy s největším počtem akciových titulů na světě je to tam, když ukázalo, že akcie z kuponů se chovají zásadně jinak než akcie z peněz. Nad principem „bez peněz do peněz“ dodnes tápe celá světová teoretická ekonomie. Praxe však má možná znovu náskok. Pražští finančníci začali snít o tom, že by mohli být alespoň správci zahraničních investičních fondů. Na letní konferenci Asociace finančních poradců a zprostředkovatelů (AFIZ) se hovořilo hlavně o fondech, které upravuje zvláštní evropská směrnice o alternativních investicích fondových manažerů.

Neříkám, že mezi finančníky nejsou slušní lidé, ti vám vlezou všude. Argumentace na konferenci ostatně mířila tímto směrem – lepší regulace, transparentnost, dohled. Soutěžit kvalitou služeb. A pochopitelně orientace na východ, kde by mohli uvítat civilizovanější službu, protože doma jsou na tom ještě hůř. Ale možná, že to inspirovalo i ty méně slušné. Ti by třeba potřebovali nějaké ty výjimky, aby sem evropský kapitálový dohled zásadně nestrkal nos. Možná i o to se hraje. Někdo vycítil další příležitost, jak dělat peníze z čirého vzduchu. Pokud existuje takový plán, jeho název neznám, jen vím, že desky, do kterých je vložen, mají koženou vazbu.