Sociálně demokratický ráj: satira v 1892; realita v 2012. Část 1.

Koryfej zřejmě věděl své. Měl evidentně načtenu potřebnou literaturu, kromě Fourierových Zločinů kapitalismu si mohl přečíst [v r. 1892 dokonce v češtině vydanou] vizi německého spisovatele Eugena Richtera „V budoucím sociálně demokratickém státě“ (blíže viz německá Wikipedie), která končí tím, že hlavní hrdina se stane „nevinnou obětí velikého povstání“ proti praktikám tohoto státu, použitých při „zespolečenšťování hospodářství“ a která je přesným popisem mechanismu, či dialektiky budoucích dějin 20. století a nákladů vítězství sociální demokracie (respektive z dnešního pohledu komunistické strany) ve volbách.

Z této publikace je zřejmé, že se sice současníkům tyto náklady regulace mohly jevit jako nicotné ve srovnání s hrůzami kapitalismu (první světová válka a třeba poválečná inflace v Německu), ale že tento vnitřní mechanismus regulace zespolečenštěné výroby a náklady této regulace byly daleko silnějším faktorem utváření vnitřních poměrů socialistických států a jejich zahraniční politiky než občanská válka, blokáda SSSR kapitalistickými státy, studená válka, nebo bezprostředně z našeho hlediska mezinárodně embargovaná vojenskopolitická asistence při vzniku Státu izrael, i když vítězové proletářských revolucí se snažili těmto nákladům vyhnout, avšak nepovedlo se. Protože tato otázka je aktuální dodnes, tak zde na svém blogu publikuji tuto „satiru“ po částech zde. Je dobré předem vědět, jaké mohou být náklady vítězství ČSSD ve volbách v r. 2014, aby nikdo pak nemohl říci, že nevěděl. Publikace byla uvedená předmluvou:

 „Hlas Národa“ uveřejnil roku 1890 ve feullletonu utopii Bellannyho „Looking Backward“ pod titulem „Pohled do budoucí ho ráje“. Spis Bellannyho, jenž došel po celém světě a ve všech jazycích rozšíření takového jako málokteré současné spisovné dílo, dal podnět k nesčetným časopiseckým úvahám, brožurám, rozborům kritickým, parodiím a travesťiím, jichž soubor dnes již vykazuje celou literaturu. V době poslední vydal o téže knize vůdce německé strany zvané svobodomyslné Engen Richteer spisek, v němž úplné ve formě knihy Bellamyho líčí poměry v budoucím sociálně‘ demokratickém státě podle zápisků vybájeného knihařského mistra, jenž jest blouznivým a fanatickým přívržencem Bebelových theorií. Nemi-losrdnou kritikou potírá Eugen Richter nejen ideály Bellamyho, nýbrž i theorie německé socialně-demokratické strany. Ač ironie, satira a posměch Richtrův někde jsou přílišný a nezapřou strannickou tendenci politika, jenž odsuzuje šmahem vše, bére v leh¬kost a stíhá pouhým posměchem i věci a otázky, o nichž povolaní odborníci píšou vážné a věcné úvahy, jest spis jeho nicméně nejen pro ty, kdo četli knihu Bellannyho, nýbrž pro každého novou, poučnou a zajímavou informací o socialistických theoriích a jejich kritice. Z té příčiny odhodlali jsme se seznámiti čtenářstvo ,Hlasu Národa“, jež zná spis Bellamyho z našeho časopisu, s břitkou odpovědí, kterouž Bellannymů dává Eugen Richter.

I. Slavnost vítězství.

Červený prapor mezinárodní sociální demokracie vlaje na královském paláci a na všech veřejných budovách berlínských. Kéž by se toho byl dožil nás zvěčnělý Bebel! Vždyť nám stále předpovídal, že „katastrofa jest již přede dveřmi!“ Pamatuji se ještě, jako by to bylo včera, jak Bebel dne 13. září 1891 ve shromáždění v Nixdorfu prorockým hlasem zvolal, že „veliký ten rámus rychleji se dostaví, než si někdo ve snách mysliti, může.“ Bedřich Engel krátce před tím označil rok 1898 jako rok vítězství sociální demokracie. Nu, trochu déle to přece trvalo. Ale buďsi, naše dlouholeté namáhání a naše boje za spravedlivou věc pracujícího lidu jsou nyní korunovány úspěchem. Vetchý společenský řád kapitalismu a soustavy vykořisťovací se sřítil.

Moje zápisky mají, pokud to dovedu, vylíčiti a popsati mým dětem a vnukům vzkříšení nové říše bratrství a všeobecné lásky k lidem. l já mám podíl svůj na znovuzrození lidstva. Co mi poctivému knihařskému mistru po dobu celého věku lidského času a peněz zbýti mohlo a čeho jsem nepotřeboval pro svou rodinu, věnoval jsem podporování našich snah. (s.3) Děkovati jest mi socialně demokratické literatuře a našim spolkům, že jsem se stal tak pevném v našich zásadách a že jsem duševně pokročil. Žena i dítky jsou se mnou stejného smyšlení. Kniha našeho Bebla „o ženě“ stala se již dávno evangeliem mojí Pavly. Narozeniny sociálně demokratické společnosti byly zároveň naší stříbrnou svatbou. Dnešní den vítězství položil též základ k novému rodinnému štěstí. Můj František zasnoubil se s Anežkou Milerovou. Oba se již dávno znali a vroucně se milují. Za nadšené nálady dnešního dne byl nový svazek jich srdcí uzavřen. Oba jsou sice ještě mladí, ale dobří pracovníci ve svém oboru. On jest sazečem, ona modistkou; nepovede se jim tudíž špatně. Jakmile nový řad v pracovních a obytních poměrech nastane, chtějí slaviti sňatek. My všichni putovali jsme po jídle ,pod lípy*. To vám tam byl nával lidu, jásot bez konce. Žádný zlozvuk neporušil slavnost velikého vítězného dne, Policejní stráž byla zrušena. Lid sám udržoval pořádek nejvzornějším spůsobem. V sadech na zámeckém náměstí stály zástupy lidu tak husté jako zeď.

Nová vláda byla v zámku shromážděna. Soudruhové z dosavadního řiditelství strany sociálně-demokratické ujali se prozatímně vesla vládního. Naši sociálně demokratičtí zástupcové městští utvořili prozatím městský sbor magistrátní. Jakmile se některý nový vladař objeví u okna aneb na balkoně zámku, propuká vždy na novo jásot lidu, mává se klobouky a šátky a zpěv dělnické marseillaisy hřímavé se rozlehá. Večer nádherné osvětlení. Sochy starých králů a vojevůdců, ozdobené červenými prapory, v červeném bengálském osvětlení vypadají dosti podivně. (s.4) Nezůstanou již dlouho na svém místě, nýbrž budou musit ustoupiti sochám zemřelých duševních hrdinů sociální demokracie. Jest prý již usneseno, aby před universitou na místě soch obou bratří Humboldtů byly postaveny sochy Marxa a Ferdinanda Lassalla. Pomník Bedřicha Velikého Pod lipami bude nahrazen sochou našeho zvěčnělého Liebknechta. V útulném kruhu domácím slavili jsme ještě doma až do pozdní hodiny den pro nás dvojnásob slavnostní. Také otec mojí ženy, u nás stará léta trávící, který až dosud sociální demokracii tuze přízniv nebyl, byl velmi rozjařený. Doufáme, že brzy budeme moci svůj skromný byt v třetím poschodí opustit. Staré prostory tyto byly během let svědky mnohé tiché radosti, ale i mnohé starosti, mnohého zármutku a těžké práce.

II. Nové zákony.

Velice zábavná jsou vypravování, jak se měšfáci (bourgeois) tlačí k hranicím, aby se vystěhovali. Kam se podějí? Všude v Evropě, vyjma Švýcarsko a Anglii, vládne sociální demokracie. Lodi do Ameriky plující nejsou s to, aby pojali všecky vystěhovalce. V Americe byla ovšem revoluce přemožena a není na dlouhou dobu naděje na opětné povznesení se sociální demokracie. Nechť jen tam vykořisťovatelé táhnou! Ze svého majetku nemohli na štěstí mnoho s sebou vzíti, ježto převrat se stal s takovou náhlostí. Všecky státní papíry, zástavní listy, akcie, obligace a bankovky jsou prohlášeny za bezcenné. Páni měštáci mohou si jimi vylepiti své kabiny lodní. (s.5) Všechen nemovitý majetek, prostředky dopravy, stroje, nástroje a nářadí byly pro socialistický stát zabaveny.

Náš dosavadní řídící orgán strany „Vorwárts" stal se úřadním listem. List ten dodává se do každého bytu zdarma. Poněvadž všecky tiskárny staly se majetkem státu, přestaly všecky časopisy vycházeti. Pro venkov vychází „Vorwarts“ doplněný místní přílohou pro dotyčné místo. Až do sejití se říšského sněmu, jenž má býti nově zvolen, mají dosavadní sociálně-demokratičtí poslanci jako zákonodárný sbor usnášeti se o zákonech, jichž jest ve velkém množství třeba k provádění nového řádu. Dosavadní program strany, jak byl roku 1891 usnesen na erfurtském sjezdu, byl prohlášen za provisorní základní právo lidu. Tím jest zákonně prohlášeno přetvoření všech pracovních prostředků, pozemků, dolů, strojů a nářadí a dopravních prostředků v majetek státu. Další zákon dekretuje všeobecnou pracovní povinnost se stejným právem pro všecky osoby, mužské či ženské, po skončeném 21. až do 65. roku věku. Mladší osoby se vychovávají na státní útraty, starší se zaopatřují taktéž na státní útraty. Soukromá produkce přestala. Zatím až do upravení nové socialistické výroby má každý na svém dosavadním místě na státní účet dále pracovati.

O tom, co každému po výše uvedeném zabrání majetku až na další rozhodnutí zbylo v soukromém držení, jako nářadí domácí, obnošené šaty, mince, poukázky na říšskou pokladnu, má každý podati inventář. Zlaté mince dlužno odvésti. Nové certifikáty na zlato budou co nevidět vydány, Nová vláda zásluhou rázného kancléře říšského, jenž v jejím čele stojí, počíná si energicky a sleduje (s.6) pevně cíle své. Vše má se předem zmařiti, co by opět mohlo panství kapitála zjednati přístup. Vojsko jest propuštěno, dané nebudou se více vybírati, poněvadž vláda to, co pro všeobecné účely potřebuje, z výnosu sociálně demokratické výroby bére. Lékaři a advokáti budou vydržováni státem a mají své služby obecenstvu bezplatně věnovati. Tri dni revoluce a slavnost vítězství jsou prohlášeny za zákonné svátky výroční. — Jdeme vstříc nové překrásné době. ¨

III. Nespokojenci.

Anežka, naše snacha, jest zoufalá, a náš František jest zdrcen. Anežka obává se, že přijde o své věno. Po dlouhou dobu schráněla Anežka šitím šatů na svou výbavu. Zvláště od té doby, co se seznámila s Františkem, plna tiché radostné naděje pracovala od rána do večera do upadu. Sotva si chvilku klidu popřála k obědu. Co její přítelkyně vydaly na ozdobování se, na výlety a zábavy, to si uschovala na rozmnožení svého kapitálku. Měla již při svém zasnoubení spořitelní knížky na kapitál 2000 marek. Můj František vše to vypravoval s pýchou a zadostučiněním u večeře v den svého zasnoubení. Mladí lidé počali již rozvažovati, co si opatří za svůj kapitál. A nyní mělo by býti všechno namáhání a všecka píle nadarmo! Když Anežka, jsouc znepokojena všelijakými pověstmi, chtěla své vklady v spořitelně vypověděti, našla před budovou rozjitřené zástupy.

Staří mužové, ženy, bývalé služky naříkali, že přišli o své úspory pro doba nouze učiněné. (s.7) Úředník prý jim prohlásil, že novým zákonem zároveň s jinými cennými papíry a dlužními obligacemi byly i spořitelní knihy prohlášeny za neplatné. Anežka, jak vypravovala, leknutím div nepadla do mdloby. V kanceláři jí pak úředník neuvěřitelnou věc tu skutečně potvrdil. Na cestě k nám slyšela, že deputace spořitelních věřitelů ubírá se před zámek k říšskému kancléři. I já jsem se tam uchýlil, František šel se mnou. Velké zástupy lidu byly na zámeckém náměstí shromážděny. I po Lassallově mostě, dříve nazvaném mostě císaře Viléma, táhly ustavičně veliké davy do sadů. Otázka spořitelní rozjitřuje všecky mysli. Brány k zámeckým dvorům byly všude pevně uzavřeny. Přední davy učinili několik marných pokusů, aby násilně dovnitř vnikly. Střílnami ve vratech, kterých jsem dříve nikdy nezpozoroval, trčely proti nim náhle hlavně pušek zámeckých úředníků. Kdo ví, co vše by se bylo ještě stalo, kdyby v tu chvíli říšský kancléř se nebyl objevil na balkoně prostředního portálu v sadech a kdyby nebyl vyzval lid, aby nastalo ticho. Hlasem daleko znějícím oznamoval, že otázka spořitelní bude ihned zákonodárnému výboru předložena k rozhodnutí. Všichni dobří vlastenci a rozšafní sociální demokraté mají důvěřovati spravedlnosti a moudrosti zástupců lidu. Bouřlivé „sláva“ vzdávalo dík našemu říšskému kancléři. V tu chvíli dorazila z různých stran v šíleném cvalu stráž hasičská, Poněvadž policie byla zrušena, signalisovala ze zámku, když davy proti bránám se tlačily, velký požár. Smích uvítal statečné hasiče. A tak rozptýlily se zástupy ve veselé náladě plny naděje. Kéž říšskému sněmu se podaří pravé rozhodnutí najíti (s.8)

Pokračování příště

O baronese viz http://www.vasevec.cz/blogy/zahada-baronesy-taube-aneb-fenomen-naivni-fifleny