Stavebnictví klesá, úplatky rostou

Ještě v lednu manažeři stavebních firem očekávali rekordní pokles stavebního o dalších 9,2 %, ale nyní by to mělo být spíše o 7,5 %, uvádí čerstvá konjunkturní zpráva CEEC Research a KMPG ČR pod názvem Kvalitativní studie českého stavebnictví 2012. Průměrné číslo však skrývá rozdíl mezi relativně úspěšnějšími velkými společnostmi a firmami menšími, na které útlum doléhá zhruba dvakrát intenzívněji. „Obavy jsou patrné především u středních a malých společností, které bojují o přežití. Návrat k růstu sektoru se zatím neočekává ani v roce 2013,“ shrnuje studie.

Rozsah katastrofy naznačuje úvodní slovo ministra průmyslu Martina Kuby, ze kterého vyplývá, že české stavebnictví už se ocitlo na pouhých třech pětinách výkonu z roku 2008. Ministr dopravy Pavel Dobeš ve svém krátkém příspěvku raději ani nezmiňuje, že loňské evropské dotace z programu Doprava za nějakých dvacet miliard korun propadly v důsledku nedodržení pravidel a promítnou se do zvýšení státního dluhu. Není divu, že inženýrské stavitelství jako celek propadlo meziročně v prvním čtvrtletí o 22,8 procenta.

Podle studie, jen jeden ze dvou ředitelů uvádí, že je možné získat stavební zakázku bez úplatku. Roste také nekalá konkurence. Výmluvný je názor Ondřeje Chládka,ředitele strategie pardubické firmy Chládek a Tintěra:

„Stavební sezóna 2012 bude jednoznačně obtížnější nežli loňská. V porovnání s loňským rokem bude méně dobíhajících zakázek z předchozího obchodně a cenově příznivějšího období. Nový zákon /o veřejných zakázkách/ povede k zablokování procesu zadávání na několik měsíců. Plně se projeví stagnace v přípravě a zadávání zakázek v uplynulých dvou letech včetně komplikací s čerpáním Evropských fondů atd. To vše povede k cenové válce, bezohlednému a bezskurpulóznímu chování dodavatelů i zadavatelů. Bez nadsázky je možné tvrdit, že proces “pročišťování” stavebního trhu (vyrovnání disproporce mezi nabídkou a poptávkou) v roce 2012 bude pro naprostou většinu stavebních firem bojem o přežití.“

Z toho to pohledu je možná třeba interpretovat fakt, že podle studie třetina trhu pokles tržeb nečeká. Očekávání jsou lepší zejména u velkých a inženýrských společností.

„Za nejefektivnější způsob získávání zakázek považují představitelé stavebních společností osobní kontakty. Jejich využívání aktuálně potvrzuje 96 procent respondentů,“ uvádí studie.

Je to opravdu tvrdé:

„Z důvodu velice nízkého množství zakázek na trhu je stále téměř třetina společností (30 %) ochotna přijmout zakázku s nulovou nebo zápornou marží. Ve srovnání s minulým výzkumem v dubnu 2011 se ale jedná o pokles až o dvanáct procentních bodů. To ukazuje, že již jen jeden ze tří ředitelů je ochoten vzít zakázku, na které jeho společnost v lepším případě nevydělá nebo dokonce prodělá, nicméně, dle jeho argumentace, alespoň částečně pokryje jinak nevyužité kapacity.

Naopak dramaticky rychle vzrostl podíl společností, které riskují – porušují své interní předpisy (risk management), aby získaly novou zakázku. Aktuálně se jedná až o rekordních 99 % společností (srov. 60 % v 2011, 52 % v 2010).“

Také pokusy veřejných zadavatelů nahradit nedostatek zdrojů „odloženými platbami“ ohrožují spíše ty menší dodavatele:

„Forma odložených plateb – už nyní jsou splatnosti dlouhé cca 90 až 120 dnů i déle u některých jednotlivých investorů. Nevím, jak by se na to tvářily naše financující banky, zda by nám poskytly takový servis, který by nám umožnil tyto odložené platby například do jednoho roku! Bez bankovní podpory by to určitě vůbec nešlo v této době, kdy firmy musí šetřit a řádně zvažovat každou vydanou korunu. Zase by to vedlo k situaci, že ten kdo nebude mít takové zázemí, nebude se moci přihlásit do výběrového řízení,“ uvádí František Eštván, ekonomický ředitel firmy PŘEMYSL VESELÝ stavební a inženýrská činnost s.r.o.

Martin Kouřil, místopředseda představenstva společnosti, CGM Czech, a.s, to vidí jednoznačně: „Bezplatná pomoc s odloženou platbou v kombinaci s masakrem cen je diskriminací malých a středních firem bez finančního zázemí zahraničních matek.“

„Porušení základního pravidla „kdo platí, ten poroučí“, odporuje nejen veškeré známé legislativě, ale i zdravému selskému rozumu,“ zlobí se Aleš Ullmann, obchodní ředitel, PSG – International a.s.

Zato novinka „přímých plateb“ subdodavatelům, kde je rovněž trh rozdělen, našla i rozhodné zastánce u domácích manažerů. Patří k nim třeba generální ředitel akciové společnosti Pozemní stavitelství Zlín Miroslav Lukšík, který zároveň názorně popisuje, jak to dnes na českém na trhu chodí:

„Každá mince má dvě strany. Přímé platby by omezily spekulativní chování některých nesolidních firem, které získají zakázku za podhodnocenou cenu a následně ji zrealizují s velmi nízkou výslednou kvalitou díla s použitím nekvalitních levných materiálů, dodávek a zařízení, včetně práce nedostatečně kvalifikovaných pracovníků, ale také s filosofií přenést ekonomickou ztrátu z takto získané zakázky na své subdodavatele, včetně úmyslných obstrukcí a neochoty uhradit jejich dodávky. Tento proces končí často až ekonomickou likvidací subdodavatelských subjektů. Obdobně se chovají i firmy, které se samy již nacházejí v těžké ekonomické situaci a boj o vlastní existenci se snaží obdobnými postupy alespoň prodloužit. V této oblasti by přímé platby mohly být přínosem při řešení.“

Novým zákon o veřejných zakázkách zatím funguje díky chaotickému zavádění jako další brzda:

„Vše přišlo v nevhodnou dobu. Než se naučí úředníci soutěžit podle novely, uběhne hodně času a do té doby budou pozastaveny nové soutěže s odvoláním na neexistenci prováděcích předpisů. A to stavebnictví nepomůže,“ konstatuje předseda představenstva společnosti Trigema Marcel Soural.

Podobně to vidí již dříve zmíněný pardubický Ondřej Chládek:

„Dopad novely bude jednoznačně negativní – než se zadavatelé rozkoukají, zastaví se zadávání zakázek na několik měsíců. Namísto před stavební sezonou se bude soutěžit v průběhu léta. A na podzim se bude masívně šturmovat, aby se stihly utratit peníze. To přinese nekvalitu, neefektivní využití kapacit stavebních firem atd. Dále také změkčení kvalifikačních a referenčních kriterií umožní účast nejrůznějším “šmelinářům”, “příživníkům” a “sudičům” z tuzemska i ze zahraničí. (…) soutěže se omezí na cenovou válku mezi vyhládlými dodavateli s příslušnými dopady na kvalitu staveb i kondici stavebních firem.“

A jak je to s korupcí? Zjištění z rozhovorů jsou výmluvná, nelze z nich vyvodit jiný závěr, než že korupce je dlouhodobý systematický jev s tendencí ke zhoršení. Jak studie spočetla, jen 43 % ředitelů uvádí, že nebyli požádáni o úplatek (srov. 50 % v 2011, 42 % v 2010, 59 % v 2009, 58 % v 2008), druhá část potvrzuje, že buď požádáni byli, anebo využili možnost tuto otázku nekomentovat. U výběrových řízení financovaných z veřejných zdrojů každá druhá společnost (50%, srov. 31 % v 2011) uvádí, že bez úplatku není možné takovou zakázku získat.

Divíte se někdo, že dluhy rostou a ekonomika klesá?