Zbyněk Fiala: Guttenberg na baterky

Všichni známe základní myšlenku kanadského mediálního mága Marshalla McLuhana, že „médium je zpráva“, kterou nejvíc rozvíjel nad změnou přinesenou vynálezem knihtisku. Vznik Guttenbergovy galaxie lidských společenství, ve kterých se začalo uvažovat lineárně, v myšlenkách seřazených do logických řádek a organizovaných souvětí, místo mýtických obrazů a podobenství, znamenal masový nástup analytické vědy a její dcery, průmyslu.

Znamenal zprávu o přeměně matky přírody v soustavu surovin a potenciálního zboží. Uvedl nás do světa, kde se každý problém rozštěpil do sekvenčních procesů, které lze zvládat odděleně – a pak bohužel tu sekvenci provozovat bez ohledu na vše ostatní. Byla to zpráva o emancipaci jednotlivců, kteří dostávali v knihách obrovský objem zkušeností minulých generací, a to přímo, bez nutného zprostředkování rituály a zpěvy kmenového šamana či jiné pověřené osoby. Byla to nejdůležitější zpráva lidské historie, které si však bohužel všimli i lidé jako Goebbels.

Shrneme-li zprávu o Guttenbergovu knihtisku: Přišla svoboda pro myšlení a poznání jednotlivce, i s rizikem, že se to obrátí proti němu.

Pak přicházely i další zprávy, z nichž z těch největších je o internetu a jeho přechodu na sociální sítě. Zbavil nás kapitálové závislosti, protože k oslovení neomezeného počtu lidí už nemusím kupovat (nebo ukrást) televizní stanici či vydavatelský dům s tiskárnami a distribucí. Oslovení celého světa je zadarmo – pokud si nás lidé všimli a mají o šířený obsah zájem. Zprávou jsou i techniky získání zájmu – ale mohou být i důrazným filtrem zpráv.

Nicméně, pozornost účastníků internetového provozu se nemusí soustřeďovat jen na osobu nebo úkol, ale i na společnou potřebu a možnost aktivní spolupráce na něčem ve společném zájmu. Také taková rozptýlená spolupráce i těch nejvzdálenějších partnerů je zadarmo. Skupina propojená na síti má v řadě oborů větší výzkumný potenciál, než jaký jsou s to nabídnout nákladná profesionální zařízení. To je důvod, proč i průmysl váhal s podporou dohody ACTA – v řadě oborů už pojem „pirátství“ ztratil smysl a byl nahrazen pojmem „otevřená spolupráce“. Proč se spolupráce zadarmo vyplatí? Na konci je příležitost podílet se zdarma na užití a uplatňování toho nového.

Svobodná spolupráce má i demokratický rozměr, snáze zjišťuje názorové rozložení ve společnosti, posiluje kvalifikované rozhodování jednotlivců a usnadňuje i projev svobodné vůle formou hlasování – nebo ostrakismu. Sociální sítě mohou změnit drobné příspěvky individuálních účastníků v mocné ideové tsunami – takže tvářnost světa nemusí být utvářena jen vlnami globálních finančních přelivů, budovaných na stejné technologii.

Shrneme-li zprávu o internetu a sociálních sítích: Přišla svobodná spolupráce volně utvářených skupin bez omezení, i s rizikem, že se obrátí proti nám.

Druhou oblastí, kde nová „média“ přinášela „zprávy“ o změnách světa, byla energetika. Médium parního stroje ohlásilo zkrácení vzdáleností a medium jaderné reakce přineslo zprávu o všemoci bez ohledu nejen na zdroje, ale i na rozum. Neomezenost fosilních zdrojů se však ukázala být iluzí, a uvolnění konstrukčního potenciálu lidstva bylo překonáno potenciální schopností ničit.

Stávající energetická svoboda je invalida s mnoha rysy otroctví, kterému se v různých zemích říká různě, u nás ČEZko. Smyslem oboru je vynucování potřeby. Je snadné zmáčknout čudlík a rozsvítit dům, ale tomu předchází zapojení do centralizované sítě. Obrovské kapitálové náklady, které byly potřeba k jejímu vybudování, mají moc prosadit také přísnou hierarchickou strukturu ve společnosti, kde zákony demokracie pokulhávají za totalitními zákony kapitálové džungle.

Médium soukromých centralizovaných sítí je tedy zprávou o rozpadu společnosti na izolované jedince udržované v mediálním narkotickém polospánku, aby stereotypně sloužili a měli vždy dost peněz na úhradu svého zotročení.

Alternativou alternátoru jsou solární články, větrníky, biomasa, radikální snížení energetické spotřeby, v prvé řadě v budovách. Médium alternativních zdrojů energie je zprávou o decentralizaci a obnově obcí. V Rakousku, Německu, Británii, Spojených státech, tam všude se šíří hnutí energeticky nezávislých obcí, obyčejně na družstevním principu. Budují se družstevní výtopny a energoparky, propojují se materiálové vstupy a produktové výstupy v dosahu jejich působnosti a lidé mohou užívat i to, co dříve trpně odevzdávali prostředníkům. Prostředníci zuří a označují proces za „návrat k totalitě“. Je to docela zábavné, ale bohužel i dost drahé. Sociální inovace jako je obnova spolupráce v obci a odchod od segmentového myšlení (kde je důležité jen to, co sám urvu), jsou celkem levné. Je to věc dohody a důvěry, protože to nejde bez přesměrování úspor. Ale alternativní energetické zdroje jsou zatím spíše pro smetánku, tedy ty, kdo mají i dnes svobody dost. Za stávajících okolností také alternativní zdroje nejsnáze ovládnou monopolisté a připraví nás tak i o tuto příležitost.

Inovační guru, harvardský profesor Clayton Christensen, má teorii, která už nejednoho monopolistu vyděsila k smrti. Ve velkých firmách směřuje inovace k tomu, aby se zhodnotily všechny předchozí utopené náklady ve výzkumu a má tedy podobu stálého proudu drobných změn. Produkt je tak stále lepší, výkonnější, sofistikovanější a oslovuje stále náročnější uživatele. To umožňuje cenu zvyšovat, nebo aspoň nesnižovat. Kdo na to nemá, má smůlu. Jenže smůlu má i firma, když stále víc zákazníků na její produkt nemá.

Vedle těchto postupných inovací však existují i inovace převratné.

Převratná inovace je rakovinou mocných. Na trh vstoupí někdo s produktem, který zdánlivě neobstojí z hlediska srovnávaných parametrů, umí jen něco a je nabízen těm, kdo si stávající produkt nemohli dovolit. Produkt? Ne, službu. Nekupují si věc, ale možnost pokrýt určitou konkrétní potřebu a zaplatí za to zlomek původní ceny. Převratnou inovací je také usnadnění užití něčeho, čeho se dříve obyčejní uživatelé báli. Nejúdernější je kombinace levného a jednoduchého. Takhle vstoupil na masový trh jednoduchý osobní počítač, jehož uživatel nemusel umět programovat. Tato téměř bezcenná hračka, která nesnesla srovnání se sálovými mainframy, postupem času odzbrojila i tak mocné podnikatelské subjekty jako jsou tisková vydavatelství, televizní stanice a nahrávací studia.

Opakem monopolu je trh, na kterém působí subjekty neustále zbavované příležitosti dosáhnout monopolního postavení a diktovat podmínky a cenu. Trh nevzniká snadno, v Česku je málo příležitostí ke spatření tohoto vzácného úkazu a většinou je jen z dovozu. Stačí se podívat na cenový vývoj jednotlivých brouků, ze kterých je počítač poskládán, aby bylo jasné, jak kruté mohou být tržní podmínky, přestože technologické nároky výroby čipů – na hranicích fyziky – jsou prostě nepředstavitelné. Leč srovnatelné. Čipy se změnily v komoditu, kde početní výrobci chrlí obrovská množství, a cenu diktuje uživatel.

Je to přesně opačná situace než třeba u jaderných elektráren, kterých se staví čím dál míň. Také výzkum a vývoj tam mizí úměrně poptávce. Ubývá výrobců, včetně těch nejkvalifikovanějších jako Siemens. Rostou obavy obyvatelstva a s nimi i požadavky bezpečnosti, protože se ukázala nová zranitelná místa u technologií i obsluhy. Cenu bude diktovat dodavatel, a ani ji nemůže zodpovědně ohlásit předem, protože ji sám nezná. Co se stane, když v průběhu stavby, která bude stát násobek původních slibů, zkrachuje? Mezitím značnou část poptávky ukousne disruptive innovation alternativních zdrojů energie.

Kdy nám médium alternativních zdrojů energie sdělí onu radostnou zvěst osvobození z energetického otroctví? Klíčovým prvkem bude pokles ceny a snížení náročnosti užití.

Hledám tyto informace a nacházím důvod k optimismu. Množí se informace o rychlém vývoji tištěných solárních článků, které budou moci pokrývat povrchy budov. Pokles cen pokračuje, spíš zrychluje. Výrobci se také více začali zaměřovat na „řešení“, tedy na snadnost sestavy klasických panelů na střeše, aby se to dalo prodávat v krabicích komukoliv. Je tu však stále problém s kolísáním zdroje, v noci slunce nesvítí a přes den taky občas zajde za mrak. potřebujeme baterie, skladovací médium, a to je složité a drahé.

Ani tam se výzkum nezastavil. Časopis Nature přinesl zprávu o experimentech s lithiovými bateriemi, které vznikly nástřikem na koupelnové dlaždice. Mají pět vrstev a byly vyrobeny plynovou pistolí, nepříliš odlišnou od té, kterou si opravíte poškrábaný blatník. Když do takové koupelny svedete výstup ze solárního článku na střeše a baterky v dlaždicích nabijete, budete mít podle výzkumníků z Rice University stálý příkon 2,4 voltu stejnosměrného proudu, který rozsvítí diodu LED po dobu šesti hodin. Dovedou prý jednotlivé vrstvy také izolovat, dokonce už mají jasno o průmyslových postupech.

Na dálnici ke komoditám alternativní energetiky vjíždějí další a další. Cítím v kostech i jiné věci než klouby zmučené sportem. Co nám sdělí tato Guttenbergova zvěst o tisku a nástřiku energetické svobody? Co z nás udělá? Z našeho myšlení, chování, společenských vztahů? Budeme lepší? Budeme horší? Bude víc od stejného?

Ani v Guttenbegově galaxii nevyčteme všechno. Něco se dá zjistit a předpovědět, ale něco se musí udělat, často i ručně. A něco se holt musí pečlivěji hlídat, aby z dobrého sluhy nevznikl zlý pán.